Prima cup HRADEC KRÁLOVÉ

výsledky.xls (85504) Trasa B

*závodníci nepatří do týmu MTB Horoměřice

Prima Cup Hradec Králové aneb představa vs. realita

Na první závod v roce 2022 jsem se vydal s Bogasem, neboť z týmu byl někdo ještě na horách, někdo se doléčuje a někdo nemá ještě natrénováno. V deset hodin v Hradci zima jak v psírně – 5st. Přes den se má oteplit na krásných 6st. Zimní oblečení, krátce roztočit nohy a na start na Malé náměstí. Projedeme bránu v protisměru, po 200 metrech se otočíme, vrátíme se a na startu je plno.

Představa, že 50 km v rovině bude do dvou hodin, byla dost lichá. Není rovina jako rovina;)

Po startu trochu těsno, ale kontakt rameno na rameno tentokrát ustojím. Bohouš se úspěšně posunul dopředu, já jen zlehka.

První překážka po necelých 5 km je závora přes cestu, která se objíždí z jedné strany a vejde se tam jeden člověk. Na takový závod trochu nedomyšlené. Jinak první půlka odsýpá v kvapíku - šotolina, lesní cesty a myslím, že se držím slušně. Jedno přejetí odbočky mě naštěstí moc nestálo, ale – dobrovolníci jsou na různých místech traťe, ale kde se odbočuje z rychlé šotoliny do lesa, člověk má zapíchnutý oči před sebe, nikde nikdo. Naštěstí někdo zavolal, tak jsme se tři vraceli. Bufet v polovině značí nájezd do trailu. Aha, tak těch pár cestiček do teď bylo jen takové oťukávání. Čekám, že se ve startovním poli najde vždy někdo, kdo to zbrzdí a sjedeme se, protože předjíždět se dá, jen když někdo někoho dobrovolně pustí. Dvakrát se opravdu scukneme, ale pak mi to začne v lese mizet, a naopak se dotahují jezdci na mě. Čím víckrát musí člověk vycvaknout, tím víc mě to začíná štvát. Některé „cesty“ vypadají, že vznikly až dnes při závodě. Při jednom přeběhu se ozývá divný zvuk. Nicméně nasednu na kolo a… nejedu. Povolená zadní osa. Slejzám, dotahuju a přede mě jde pár závodníků. Lávky přes vodu jsou úzké, ale jedu je. Dvakrát balancuju na hraně pádu, ale prošlo to. Nicméně po jednom šlápnutí do bahenní lázně a po jednom položení kola (úseků s kluzkými kořeny bylo až až) mě opouští závodní nálada a spíš se modlím, ať je už je zase normální cesta. Do lesa na houby jsem si kolo totiž nikdy nebral. Další lávky už jedu na jistotu „na koloběžce“ a po různu pouštím další závodníky před sebe. Objektivně je třeba říct, že největší nemehlo na trailu jsem byl já. Jak se mi v lese dařilo dokreslují dvě situace, kdy za sebou slyším „Horoměřice jedem!“ Bogas už mě asi taky trochu zná. Cestou zpátky říká: „Když jsem tam poněkolikátý sesedal a znovu naskakoval, tak jsem si na tebe vzpomněl, jak tu asi budeš nadávat:)“ Už ví, s kým má tu čest;)

Konečně druhá občerstvovačka – konec trailu. Pár kilometrů dotahuju jednu dvojici a sjedu si je. Druhý chlapík nestřídá, tak se dopředu do protivětru taky necpu. Tempo není závratné a sjíždí nás čtvrtý. Ještě jedna lávka s blbým nájezdem. Všichni slejzáme, přeběhneme a něco mi na kole cinká. Za lávkou zjišťuju povolenou matku předního kola. Dotahuju brzdový kotouč, vše mi odjede a někdo mě ještě předjede. Na konci lesní cesty před nájezdem k Orlici předjedu dva lidi a dva kluci předjedou mě. Chytám se jich na poslední 2-3 km podle Orlice a přemýšlím, jestli bude spurt do cíle nebo je nechám, když to tahají. V drobné technické pasáži mi ovšem cuknou a já si do cíle dojedu v klidu v čase 2:27:52; 91. celkově, 15. v kategorii. Přes ty trable a technickou pasáž… asi slušný.

Bohouš si dojel pro druhé místo v kategorii a 54. celkově v čase přesně 2:10:00

Škoda, že nás nejelo víc. Tohle by si totiž ostatní užili určitě víc než já.