ALPENTOUR SchladmingDachstain 2024

Stage43bStage4SportklasseGC.pdf (200516)

113 549Bohumil Brhel CZE59 Extreme Cycling Team 3:51:19(132)5:04:53(110)4:18:48(110)01:23:08(155) 14:38:06 +04:13:22 Amateur Men IV(24) 

145 431Radim Mach CZE48 MTB Horoměřice 3:54:13(140)5:57:37(173)4:48:54(159)01:22:13(150)16:02:55 +05:38:11Amateur Men III(48) 

150 327Jan BenešCZE37 MTB Horoměřice 4:14:27(170)5:57:45(174)4:47:43(158)01:23:49(157)16:23:43 +05:58:59 Amateur Men II(47) 

166 428Martin ČechovičCZE44 MTB Horoměřice 4:15:02(171)6:28:33(197)5:21:43(183)01:20:22(140)17:25:38 +07:00:54 Amateur Men III(59) 

171 432David HejraCZE44 MTB Horoměřice 4:51:16(207)6:28:31(196)5:04:32(174)01:21:53(148)17:46:10 +07:21:26 Amateur Men III(62) 

Alpen Tour 2024 aneb nádhera v Alpách

Na tento etapák nás jelo šest – duo Čechovič, Dejv, Honza, Bogas a já. Už ve středu bylo veselo, protože kluci nevzali klíč od držáku na kolo a Dejvovo kolo bylo zamčené na střeše auta. Ale poradili jsme si. Na ubytku na mě chlapci uchystali past a vyfasoval jsem spolubydlícího Detlefa, který si stěžoval na zdraví, kašlal a pár dní před odjezdem měl žaludeční potíže. Jenže oni netuší, že můj imunitní systém je již několik měsíců v pohotovosti, pořád s něčím bojuji, necítím se 100pro fit, takže další choroby u mě nemají místo, tudíž tohle jim nevyšlo;)

Sám jsem již několik týdnů laboroval s kolem, bylo tři týdny v servisu a stejně zlobilo řazení. Vezu si náhradní hazku a první etapu jedu s tím, že nebudu používat nejlehčí převod. Celkem ideál na takovou akci, takže moje pocity, již několik dní před startem, byly značně rozporuplné, ne moc fajn.

Etapa 1

Ochutnávka, pak 20 km kopec do 1900 m těsně pod vrchol Hauser Kaibling, sjezd a trail do cíle. Hned na startu zabodoval Martin – tvl, já mám vybitou přehazovačku. Nicméně vyrazil a baterka vydržela.

Jedu v klidu na konci balíku, ještě laboruju s Garminem, který vezu poprvé, a když ho k práci nepřesvědčím, začnu se soustředit na cestu. Jedu svoje a hned z kraje zajedu nepochopitelně segment 200 m s převýšením kolem 20 m jako čtvrtý nejrychlejší. Kde a proč a jak vůbec netuším. A postupně vidím naše zelené dresy. Nejprve sjedu Dejva. Chvíli potlačím a jeden starší chlapík to komentuje – Das ist aber Liebe:) Pokračuju dál a vidím oba bratry a kousek před nimi Honza. Pomalu sjedu Čechíny a na občerstvovačce i Honzu. Ještě před ní Marťas říká: Jede se hrozná pila, já mám tepy 160.“ Mně to ani nepřijde a řadím se před něj. Na občerstvení se sjedeme ve čtyřech. Bogas je vpředu, Dejv vzadu. Rychlá akce a pouštíme se s Honzou do 20 km stoupání. Kousek za námi kluci. Občas prohodíme pár slov, nejedeme krev, ale zhruba v polovině jsem Honzovi cuknul. Vidíme se ještě na jedné točce na louce, a pak už jedu sám. Ač stoupáme, začíná být teplo. Vidím vysílač. Tam ale určitě nejedeme, to je hrozně vysoko. Jenže jak se pomalu suneme, je zřejmé, že právě tam jedeme… Občas musím dát nejlehčí převod a řetěz přeskakuje. Je to shit. O jeden pastorek dolu, když to nejde, tak nahoru, prásk a zase dolu. Kolo vrže. Připadám si jak idiot, který si neumí připravit kolo na závod, ale úplně nevím, co jsem měl udělat jinak. Finální výstup většina tlačí. S radostí seskakuju a jdu pěšky. Rychlé občerstvení a sjezd. Tady mě budou kluci stahovat. Jednu odbočku málem minu, ale svojí nepozorností, značení je super. Jsem nad Schladmingem a jedu krásný lesní trail. Silnice a druhá část trochu těžší. Ruce už bolí, takže pomalu. Pár lidí pustím před sebe (7 kusů), ale jsem tam. Rampa do cíle a první etapa je za mnou.

Tam už je Bogas a Detlef. Tvl, kde ses tu vzal a Bogas, ty jsi tu už aspoň půl hodiny, ne?

Detlef v půlce stoupání etapu vzdal a Bogas ve stoupání křečoval, takže jsem dojel asi tři minuty po něm. Honza s Martinem 20 minut po mně a Dejv, který se zdržel s Detlefem, nabral manko skoro hodinu.

První etapa mi vyšla náramně. Ve spojení s Krakonošem se zdá, že konečně se zúročuje poctivý trénink, a to mě ještě zlobila technika.

Teď si stačí kluky dva dny pohlídat, aby nikde neujeli o moc, a v poslední časovce už snad velké rozdíly nebudou.

Etapa 2

Královská – 70 km a nejvíc metrů – 2800

Večer jsem ještě s pomocí Bogase (díky moc) vyměnil hazku a situace se zlepšila/nezlepšila. Opět jsem nemohl používat jeden převod, ale tentokrát ten nejtěžší, což mě už tolik, řekněme vůbec, nemrzelo:)

Vyjíždíme z úplného konce startovního pole. Detlef vyráží kupředu, já jedu chvíli s Honzou, Martin někde před námi a Dejv vzadu. Nájezd přes pole do lesa a pochodové cvičení jako včera. Objíždím to přes louku, začlením se do hada, kousek se ještě jde, naskočit a jedeme. Do hada mě pouštěl Bogas, což jsem se dozvěděl až večer. Já si ho vůbec nevšiml, a to prý na mě mluvil;) Jedeme stejný úsek jako včera a najednou zezadu Marťas. Sakra, kde jsem tě předjel? Tam jak se šlo pěšky a ty jsi jel přes louku. Takže efekt to mělo. Jedu chvíli za Martinem. Na silničním přejezdu mi ale skupina cukne a druhá je za mnou. Vracím se do své klasiky – větrák na samotku. Nechám se sjet a zapracuji se. Nájezd do terénu, trochu se to natáhne a už mě zdraví Honza. Martina to z té skupiny před námi vyklepalo, takže jsme se sjeli a ve třech stoupáme na první dnešní vrchol k chatě Tuerlwandhuette pod lanovku Dachstein Suedwandbahn do 1690 mnm. Každej chvilku tahá pilku, jede se po hezké lesní šotkové silnici. Nájezd na pěšinu a klikatice po louce k boudě s občerstvením. Tady se potkáváme s Detlefem, který tu je cca 2 minuty, jenže cestou mu upadlo řazení, takže vymýšlí, jak dál. Občerstvíme a odjíždíme. Asi nejtěžší sjezd závodu. Nejdřív strmá louka s „vyjetejma kolejema“, takže to seběhnem. Pak louka s kamenama, kamenná cesta, kde i jednoho chlapíka předjedu, a nakonec kamenné koryto, kde jdu málem na hubu, takže seskočím a doběhnu dolu. Honza s Martinem mi odjíždí po silnici dolů.

Jedu za nimi na samotku a v prvním stoupání je vidím. Pomalu je docvaknu a jedeme ve třech na druhý kopec. Ještě dole nás zdraví Detlef, který spekuluje, jak bude pokračovat. Nevím, jestli jel po trase nebo mimo, nevím, co plánuje nebo neplánuje dál, ale usmívá se, tváří se v pohodě, tak snad ví, co dělá.

Stoupáme na Rittisberg 1562 mnm a Martin trochu odjíždí. Říkám si, jestli to nepřehání, etapa je ještě dlouhá, aby nebouch. Honza dává čůrpauzu, kterou jsem mu nedopřál na prvním kopci, takže se posunu před něj. Ke konci stoupání už jsem Martinovi na galusce

a na vrcholu u kříže se málem srazíme, protože poslední kámen nepřejede a zajede do roští. Počkej, ještě se nevracej, ať mě nesundáš. Naštěstí slyší, takže ostudu neděláme. Spouštíme se dolu a já to pokládám. Chci vycvaknout, ale pedály jsem utáhl moc, takže jednak se mi blbě nacvakává, a jednak se stane, že už nemám sílu vycvaknout a lehnu, jako třeba teď. Naštěstí do měkkého, ale byl tam pařez. Snad jsem si nevyčesal špice ze zadního kola. Ne, je to cajk. Takže sbíhám. Martin jde přede mě a za chvíli, už v klasickém sjezdu, i Honza. Pak mám asi trochu okno. Jel jsem víc sám, občas jsem si skočil přes kořen, jednou tak, že kolo pode mnou zaplavalo, takže jsem raději trochu ubral a ubíral se dál. Na asfaltu vidím kluky přede mnou a dojíždím je na občerstvení.

Odtud vyrážíme společně. Z tratě si moc nepamatuju, kromě momentů, kdy byla cedule Zákaz vjezdu cyklistů, ale šipka závodu nás tam poslala do nepříjemného lesního sjezdu. Možná jsme s Honzou trochu cukli Martinovi, ale na třetí občerstvovačce jsme spolu a než vyrazíme, je za námi Dejv. Dá rychlovku a vyrážíme ve čtyřech na poslední stoupání dne 800 m. A začínáme pěkně po sjezdovce. Dejv se dusí kašlem, Martin u něj zůstává a my s Honzou se suneme krok sun krok vzhůru. Jednou nebo dvakrát je potřeba tlačit, ale s pomocí vzájemného povzbuzování jsme se dodrápali nahoru. Teď už jen sjezd, brdek a trail do cíle. Ano, brdek v Alpách znamená ještě nějakých 250 m metrů nahoru.

Mastíme dolů. Opět málem míjím odbočku, ale probrzdím jen lehce. Podruhé jdu na levý bok v nulové rychlosti, kdy nemám sílu přetáhnout pedál a nevycvaku. Tentokrát do měkkého bez pařezu. Ve sjezdu mě předjíždí Honza, míjíme naše ubytko, které bych nepoznal, kdyby na nás nemávnul Detlef, a jsme u občerstvení. Napijeme, zobneme a po louce nahoru. Trochu Honzovi odjíždím, ale jsme u cíle, tak už to nechám být, stejně mě v trailu sjede. Na nájezdu na cílový sešup se ještě ohlížím, že bych ho pustil před sebe, ale není tam. Jedu fakt pomalu, mám toho po celém dnu dost, k parametrům trati se přidalo horko, a jsem rád, když sjedu rampu do cíle. Vyhlásí mě, ani ještě nezastavím a je tu Honza. Jak jsem se domníval, sjel mě, a podle Stravy to bylo něco málo přes dvě minuty. Co jsem mu nadělil v posledním stoupání, sjel v trailu. V cíli jsme od sebe 8 s.

Martin s Dejvem dorazili s dalším zásekem půl hodiny, ale nikoliv proto, že by nemohl Dejv, ale protože bouchnul Martin a Dejv ho v podstatě donutil dokončit etapu, a ještě v limitu minout bábu, co to zřejmě chvíli po nich přestala pouštět dál a přes 20 lidí bylo rázem DNF. Ten kříž se mu fakt nevyplatil. Bogas už byl hodinu v cíli a Detlef měl druhé DNF.

Etapa 3

Lepší podmínky, trochu chladněji, takže nakonec volím i rukávky, pod kterými mám ruce již předem namazané padesátkou. Kdo by to řekl, ale za první dva dny jsem si je, blb, spálil, tak teď pro jistotu dvojitá ochrana:)

Cíl je jasný, jedu s Honzou;) Hned po startu se sjedeme a opravdu to celé obkroužíme spolu. Detlef, Martin a Dejv nějak spekulovali pospolu, ale nakonec Detlef podporoval bráchu a Dejv jel konečně etapu „sám za sebe“.

Stoupáme kolem našeho ubytka, tentokrát to poznávám. Zase krátká sjezdovka nahoru a cesty, po kterých jsme včera sjížděli, dnes jedeme nahoru. Sjezd trochu techničtější, ale jedu. Chvíli jedu koloběžku, něco málo seběhnu a začíná stoupání na občerstvovačku a dál nahoru. Všechno dáváme v sedle, chvilku jede vpředu Honza, chvilku já. Občerstvíme a další rubačka. Klesání trailem, kde mi Honza odjede, ale v kopci jsme zase spolu a stoupáme poslední těžký kopec závodu k horní stanici lanovky a nádrži Reiteralm ve výšce 1750 mnm. Cesty jsou fajn, jednu sjezdovku tedy tlačíme, sklonem mi připomíná Richterovy boudy v Krkonoších, ale dál už v sedle, nejlehčí převody. Další sjezdovku jen tečujeme a vidíme občerstvení. Jsme tam. Člověk by chtěl slavit, protože do cíle jen dva brdky kolem 200 výškových a zítra časovka, ale mějme pokoru, ve sjezdu se dá taky všechno zazdít.

Objedeme nádrž a vzhůru dolů. Dlouhý šotolinový sjezd, Honza mi odjíždí, tak mám čas přemýšlet, že sakra jet padesátkou a víc po šotolině taky není bezpečný a jak to, že nevíme o nějakých pádech a podobně? Pravda, v některých zatáčkách je vidět, že bylo probržděno kdo ví kam. Obzvláště jedna lehká, ale vynášecí, pravá, kde byl hned vedle cesty kamenný rigol a skála (nikoliv Skála;), vypadala výživně, a ty stopy po brždění taky. Už je to dlouhý, brní ruce, brní nohy, už by to klidně mohlo skončit. Sem tam zaváhám, jestli jsem nesjel z trati, jedu sám, ale vždy se ukáže šipka, a to jsem rád, protože vracet se… bych nechtěl. Začíná stoupání a já vyhlížím Honzu. Chvíli to trvá, ale vidím ho a vidím ho ve skupině. Přibližuju se pomaličku, ale stoupání je dlouhý, takže to sice trvá, ale jsem zase za ním, chvíli i před. Teď už sjezd kolem našeho penzionu a brdek k trailu. Úsek, co známe ze včerejška. Honza jde přede mě. „Když tak se občas ohlídni, jestli tu jsem.“ „Jasný“, a zmizí v lese. Tvl, to byl fofr. Sem tam ho ještě zahlídnu, ale pak už ne. Ani na otevřených pasážích. Kde je? Kdyby vyletěl, tak to snad vím. Snad neminul nějakou odbočku. Jedu kolem ubytka dolu (řetěz z nejmenšího pastorku pořád přeskakuje o jeden výš a zpět, takže kvrdlám ten druhý nejmenší) a na občerstvovačku. Domlouvali jsme se, že bude rychlá. Jedna Pepsi a do cíle po známé cestě. Dojedu tam a on nikde… Co to je? Dám podle domluvy jednu Colu, vyjedu za zatáčku a Honza už stoupá loukou. Pěkně za to vzal. Jenže laboruje s pedálem, takže ho rychle sjedu. Naštěstí může pokračovat. Na louce troch ucuknu, ale na asfaltu počkám a k trailu dostoupáme společně. Jde tam první, já za ním. Cítím se lépe než včera, takže sice mi ujede, ale v cíli není o více jak 2 minuty dříve, ale „jen“ o minutu a kousek. Čas 4:49 je celkem fajn. Sníme meloun, chleba s pomazánkou, pijeme Colu, limonádu, pokecáme s jeho rodinkou a postupně dorazí Dejv (+ 15 minut) a dalších 15 minut za ním Martin s Detlefem. Martin vypadá na umření, takže si vydyndají s Detlefem odvoz Bogasem a já s Dejvem se vydávám na svůj poslední výjezd na ubytování. Jako ubytování 6 km od startu/cíle je téměř ideální vzdálenost na rozjetí a vyjetí, ale 300 výškových metrů už

z toho takový ideál nedělá;) K metrům v závodě mi po každé etapě přibylo dalších 300, takže za 4 dny závodu – 200 km a 9000 m, jsem nastoupal ještě jeden kilometr a nějaký ten metr navíc.

Večer se Martin raduje, že alespoň překonal můj čas na trailu 6:22, že on má 6:07. No ale pozor, já ho dnes zajel v PR… za 6:02:) Trochu mu zamrzl úsměv;)

Zítra poslední etapa, „časovka“, 11 km s převýšením 1100 m. Hlavně nevybouchnout, dojet rozumně a týmový vavřín je můj;)

Etapa 4

Startuje se jako časovka v intervalech nejprve 20 s, a pak 30. Spekulujeme, jak dlouho to pojedeme a shodujeme se, že pod 1:30 těžko a jako referenční čas bereme čas na P50. Sekli jsme se hodně, jelo se rychleji. První jdou lidi mimo celkovou klasifikaci, takže odpočatý a vysmáty Detlef na kole napuštěném heliem startuje v 9:16 a trať proletěl za 1:16:11.

Dál je to podle kategorií a jako první startuje vždy ten nejhorší v kategorii. Spekulujeme, co znamená, když někoho dojedeme nebo někdo dojede nás. Když se chce člověk posunout, musí odjet lidem za sebou. Tedy nenechat se předjet, a ještě se vzdálit. Když někoho dojedu, tak je to jen navyšování náskoku na lidi za mnou.

Bogas startuje v 10:27. Trať projel a prokecal s nějakým anglánem téměř v kompenzačním režimu za 1:23. Holt, kdo umí, umí, kdo neumí…

Dejv a Martin startovali minutu po sobě s jedním člověkem mezi nimi v 10:41, já pak v 10:48 a Honza díky jiné kategorii až v 11:16.

Co tu chce kdo vymýšlet? Prostě dloouuhý kopec. 8,5 km se jede po asfaltu a lesních cestách. Zbytek lesem „pod lanama“. Od čtvrtka se hazka zhoršovala, takže teď od začátku ladím na každém pastorku napnutí lanka. Woser na entou. Rachtám, ale i tak celkem někoho sjedu. Ale také jsem dvouma nebo třeba sjet. Kolikrát raději neřadím, protože to zrovna jede celkem „potichu“. Poslední 3 km pěšina v lese a sjezdovka. Kupodivu jedeme víc, než jsme čekali, ale jasně, dost se už teď i jde a rozmočená sjezdovka, sice mírná, dává strašně zabrat. Jako když je kolo přilepený k podkladu a nechce se točit. Slyším hlasatele v cíli a trochu mi to připomíná Bedřichov. Sice slyšíš zvuky z cílového prostoru, ale do samotného cíle to ještě půlhoďku bude;) Cedule posledních 1000 metrů… mi je k ničemu, já chci vědět výšku;) 300 metrů, lidi povzbuzují, emoce, mráz po zádech. 200 metrů a vidím bránu a cíl. Lidi tleskají a povzbuzují. Zaregistruju Dejva, jak natáčí. Zapumpuju rukou a jsem tam.

V cíli jsem prohodil pár slov s klukem, co jsme se pravidelně na trati potkávali. Pochválil mi výjezdy, což potěší. Říkám mu, že jsem bojoval celou dobu s přehazovačkou. Prý, jo, já jsem tě slyšel:) I včera i před tím:)

Čas 1:22, žádný propadák. Druhý etapák dokončen a tentokrát, po druhém místě v Polsku, jako první z týmu.

Martin stoupal v čase 1:20, Dejv 1:21 a Honza pár sekund pod 1:24, který už ale v závěrečné pasáži uhýbal eliťákům, což mu kradlo jednu vteřinu za druhou.

Tady se jasně ukázalo, kdo jak makal ty předchozí dny, ale hlavně kdo si hrál na nemocný a vyčerpaný a unavený:)

Příště kluci naplno, ale chytře, od začátku až do konce;)

Koukal jsem na výsledky a Honzo, tu druhou etapu jsme prokaučovali. Ta měla být o 15-30 minut rychlejší. To by odpovídalo i výsledkům z ostatních etap, i tomu, jak to jeli lidi kolem nás v celkovém pořadí. Já toho sice měl po těch šesti hodinách dost, ale evidentně to šlo a mělo být rychlejší.

113549Bohumil BrhelCZE59Extreme Cycling Team3:51:19(132)5:04:53(110)4:18:48(110)01:23:08(155)14:38:06+04:13:22Amateur Men IV(24) 145431Radim MachCZE48MTB Horoměřice3:54:13(140)5:57:37(173)4:48:54(159)01:22:13(150)16:02:55+05:38:11Amateur Men III(48) 150327Jan BenešCZE37MTB Horoměřice4:14:27(170)5:57:45(174)4:47:43(158)01:23:49(157)16:23:43+05:58:59Amateur Men II(47) 166428Martin ČechovičCZE44MTB Horoměřice4:15:02(171)6:28:33(197)5:21:43(183)01:20:22(140)17:25:38+07:00:54Amateur Men III(59) 171432David HejraCZE44MTB Horoměřice4:51:16(207)6:28:31(196)5:04:32(174)01:21:53(148)17:46:10+07:21:26Amateur Men III(62)