Author 50 Bezděz

20180520_bezdez_abs.pdf (221,6 kB)

20180520_bezdez_tymy.pdf (137,7 kB)

*závodníci nepatří do týmu MTB Horoměřice

Author 50 Bezděz aneb rozlučka s bicyklem                                                                                                                          Na Bezdězu vše probíhalo hladce od začátku až do konce. Největší dilema nakonec bylo, zda osedlat nového oře již nyní nebo až při dalších podnicích. Ale ani toto rozhodnutí moc nebolelo. Na větší kola, nášlapy v terénu a hlavně kotoučové brzdy, je třeba si nejprve zvyknout. A protože mě dosavadní ACStar RockFire 300 – vyletní kolo, dosud nezklamal, pojal jsem Bezděz jako jeho závodní derniéru. Příjezd, registrace, krátká rozjížďka, řazeni na start – vše v pohodě. Vybavil jsem se hořčíkem, ionťákem a nějakou energii a rozjel jsem se za kolegy z týmu. První stoupáni jsem vyjel za Mírou, ale v lese mi poodjel a já ho už přes těch pár lidí mezi námi nedocvak. Po objetí Bezdězu a sjezdu do lesů dokeských pískovců mi zmizel nadobro. V rovinatém terénu se jelo svižně, do stoupání jsem ale vždy ztrácel. Před polovinou závodu jsem byl v poli sobě rovných a bylo to znát. Rychlá jízda po asfaltu i terénem, chvíli v háku, chvílema i na čele. Za zmínku stojí jízda za slečnou, která na větší, ale ne nějak ohromné, zadnici, měla reklamu Cyklo Koblížek. Jak příznačné… a psychicky ulevující jet za koblížkem :-). (Mimochodem, Koblížek mi v posledních 10ti km ujel a byl v cíli cca 3 minuty přede mnou). Stoupání na občerstvovačku bylo strmější, ale dokonce jsem pár jedinců předjel. V poslední čtvrtině jsem i přes požití gelu pomalu začal ztrácet a nebyl jsem schopen zachytit nějaký vláček, a tak posledních 10 km jsem už jel jen za sebe. Posledních 5 km pak byl tak trochu očistec – stoupání lesem na pískovcovo pískovém podloží je chuťovka, o úplném závěru ani nemluvě. Byl jsem naštěstí včas upozorněn a závěrečné stoupání jsem… no nevyběhl, ale vyšel. Čas 2:02 je super. Stlačit to pod dvě hodiny by bylo top, ale i tohle je paráda. 334. místo z cca 780 startujích je taky fajn, první polovina s přehledem, takže za mě s celým dnem spokojenost. Mé oblíbené téma – křeče. Během závodu se jednou ozvalo levé lýtko po velmi nestandardním pohybu, kdy jsem musel rychle vyšlápnout, abych se nepoložil na levý bok. A pak až v úplném závěru na cca posledním kilometru se začalo ozývat levé stehno, ale povedlo se rozhýbat. Zřejmě mi svědčí hořčík v tabletě oproti prášku a trochu sytější ionťák. David s Martinem odjeli závod téměř společně a v cíli byli v čase 1:50 a 1:51. Míra si prorazil bezduši, zdržel se při opravě defektu a dorazil v čase 2:18. Nechápu, že jsem ho cestou neviděl. Zřejmě když už měl pauzu, tak si odskočil do lesa na houby na večeři :-). Potvrzuje se staré známé, závody se rozhodují v kopcích, a v těch pořád na týmové kolegy ztrácím. Uvídíme na dalším podniku, jestli a o kolik se budu schopen zase přiblížit. Díky, pánové, za předstartovní informace o záludnostech na trase, třetí závod jsem se svým „výleťákem“ zvládl opět se ctí.