Author 50 Bezděz

20190519_bezdez_50km_abs.pdf (221556)

Cyklistický závod Author 50 Bezděz - výsledky.pdf (47379)

*závodníci nepatří do týmu MTB Horoměřice

Author 50 Bezděz aneb hodně na sílu

Bezděz byl poslední závod, kde jsem mohl porovnat čas na starém a novém kole. Jenže trať se trochu změnila, a tak porovnání nesedí. Nestartovalo se z Bezdězu, ale z Vrchbělé pod Bezdězem a cíl byl tamtéž. Tedy kromě stoupání na Bezděz teoreticky jednodušší trať. Při rychlém pohledu do mapy to i vypadalo na závěrečné klesání do cíle (ach ty mylné předpoklady o výškovém profilu;)

Na startu nás bylo pět plus Tomášek do dětského závodu. Start druhé vlny byl odpískán minutu po první a jelo se hned pěkně zostra a jako již tradičně – přede mnou mezera. Ve skupince asi 50 m vpředu jeli Martin a Detlef. Dejv startoval ze zadních pozic kvůli návštěvě servisu těsně před startem. Snažím se mezeru sjet, Míra v závěsu za mnou, ale tempo je pekelné a dochází kyslík, takže nezachytávám ani ty, kteří pokračují ve sjíždění mezery. Po chvíli se přehnal Dejv takovou rychlostí, že bych nestihl zaháknout ani gumycuk, natož abych zabral do pedálů. Stoupání na Bezděz už jedu svým klasickým tempem „na pohodu“, rychleji to nejde. A při objíždění Bezdězu se ozývá lýtko. Pod dojmem Českého ráje, že křeče jsou vyřešeny emulzí, podkolenkama a šumivým hořčíkem, jsem si nevzal ampule hořčíku. Musí stačit ten rozpuštěný v bidonu. Snažím se chytat různých skupinek a jezdců, ale jde to jen chvíli. Spíš jedu sám nebo něco dotahuju a jde to ztuha. Na asfaltové cestě před odbočením do písku se mi daří spolupracovat s nějakým Polákem a sjíždíme pár lidí. Písky jedu na chvostu skupinky, ze které se před stoupáním na občerstvovačku stává skupina. Pár lidí ve stoupání odjíždí. Držím si své tempo a kupodivu se pomalu prokousávám roztrhaným balíkem. I tak mam podle Stravy čas ve stoupání o minutu horší než kluci z týmu. Nahoře sahám pro vodu, trochu se polil, chrstnul do pusy a málem jsem se udusil:)

Až ve druhé polovině závodu v klesání z občerstvovačky se mi trochu daří využívat vzduchový pytel, ale stabilní jízdu v háku si představuji jinak. Buď přijde stoupání nebo někdo cukne a já odpadám. Ještě zkouším dorazit čtyřčlennou skupinku, dávám si do těla, ale sjel jsem tak polovinu mezery a musel jsem zvolnit.

Poslední ostrá levá, mírné stoupání po písku a jehličí. Každou chvíli čekám na terénní zlom a sjezd do cíle. Támhle u té cesty je horizont. Tak nic, pokračuje se pořád stejně. Tak támhle u té silnice, za ní to musí jít dolů. Nemusí. Z lesa se vjelo do otevřeného prostoru s terénními hupy. Na nohy úplná paráda. Nejde držet tempo, neexistuje vhodný převod… Pravé lýtko tahá, tak stahuju podkolenku ke kotníku a je to lepší. V lese jsem předjel dva jezdce na pokraji sil a poslední dva kilometry jedu… jak jinak než sám. Vjezd na asfalt, kde poznávám cílovou rovinku. Ještě trochu zaberu, ale jen kvůli času. Přede mnou nikdo, za mnou nikdo.

V cíli poznávám hlouček zelených dresů. Ještě, než sesednu, začínají křeče do stehen, takže rychle z kola a do dřepu, pak chvíli oddech a protažení v trávě, vyjet se pár metrů a přesun na salát a pivo.

Z týmu nejlépe dojel Dejv v čase 1:47 i s tím, jak startoval, nechápu. Minutu za ním Detlef i s tím, že byl po antibiotikách, nechápu. Martin dojel v čase 1:54 i s tím, že má s Dejvem dost nalítáno v okolí Křivoklátska. Proč nedojel s klukama? – nechápu;) Já se vešel těsně pod dvě hodiny 1:58, což bylo nejhorší zlepšení v porovnání starého a nového kola, ale trať byla trochu jiná a evidentně mi to tentokrát nesedlo. Opět jsem si tajně myslel na 1:50:) Tak třeba to za rok zvládnu takticky trochu líp a aspoň 1:55 padne. Míra dojel tři minutky za mnou, nechápu. Já chci taky v jeho letech prohánět týpky nejen o jednu generaci mladší!