Author 50 Český ráj

20190420_ceskyraj_abs.pdf (251721)

20190420_ceskyraj_tymy.pdf (144756)

Author 50 Český ráj – aneb poprvé bez křečí 

Do Českého ráje jsem vyrazil s jasným cílem – čas pod 2 hodiny a v duchu jsem si myslel na čas 1:50. Na startu jsme se sešli tři kusy – já, Martin a Dejv. Bohužel nebyl čas na projetí se, a tak jediné protočení nohou byl přesun z kempu Peklo – místo registrace a cíle – na start závodu – cca 3 km. Po hodině čekání cca 15-20 m od pásky druhé vlny jsme vyrazili. Celkem rychle jsem se dostal na volnější prostor a uháněl k prvnímu kopci. Kluci byli za mnou:) Ale hned zkraje stoupání jsem si všiml Dejva kousek přede mnou a o dalších pár pozic vpředu byl Martin. Zkusil jsem scuknout Dejva a dostal jsem se ob jednoho cyklistu za něj. Ve zúžení se vytvořil špunt, takže jsme zpomalili. Po rozjetí Dejv proskočil dopředu, což se mi nepovedlo, ale kluky jsem měl stále nadohled. Nahoře jsem měl chvíli tendenci je sjet, ale nedařilo se. Jízda v háku se taky moc nedařila, takže hodně za své. Asi mám specifické tempo, protože nezřídka se stalo, že jsem jel sám. Přede mnou 50 m skupina, za mnou 50 m skupina a já mezi nimi… Ačkoliv jsem trasu nestudoval v mapě, dost jsem si pamatoval z loňska, to utrpení totiž zapomenout nejde, a tak jsem pořád tak nějak věděl, kde jsem a co mě čeká. Stoupání na Troskovice, ač v lese po hrubém povrchu a nejelo se vůbec pohodlně, uteklo celkem rychle. Přejezd pod Hrubou Skálu a výjezd byl celkem fajn. Do kopce jsem byl sice více předjížděn, z kopce, ačkoliv si nemyslím, že jsem nějaký hazardér, jsem to sjížděl a předjížděl. Celkově jsem se ale propadal:( Až v lesním klesání na Kacanovy jsem si užil jízdu v háku. Na silnici jsem před sebou viděl Martina. Sjel jsem ho, pozdravil a jeli jsme na občerstvovačku. Sáhl jsem po jonťáku, něco vypil a pod kopcem čekal Dejv. Ve tříčlenné skupině, kde tahaly lokomotivy Martin a Dejv jsme něco sjeli, někdo se nás chytil a dojeli jsme až na silnici do Olšiny. Kluci chtěli dorazit skupinu asi 150 m před námi, ale to už bylo nad moje síly. Posílal jsem je dopředu, ale tahali mě celé stoupání až na Zásadku. Dejv si občas zablbnul, předjel nějaké lidi s prstem v nose, jen tak, aby se neřeklo;) a zase na nás počkal. Ze Zásadky už jel závěrečný kopec každý sám. Sjezd přes šikmou louku do Branžeže, přes vesnici, k rybníku a do cílového prostoru. Martin na louce zkoušel nějaké nové fígle, takže v závěru jel naprostou hranu, aby nás dojel a cílem jsme projeli všichni tři najednou. Čas 1:52:58 není špatný, ale pod 1:50 je to určitě hezčí. Jelo se mi fajn, až by se mohlo zdát, že jsem se flákal, neboť mě ani druhý den nebolely nohy a bylo to poprvé, co jsem zajel závod bez náznaků křečí. Ale neflákal jsem se, prostě jsem jel, na co jsem měl. Co pomohlo na křeče, těžko říct. Zkusil jsem totiž takový mix – hřejivá masážní emulze (doporučení z florbalu), kompresní podkolenky a šumivý hořčík. Zřejmě od každého trochu… Uvidíme, jak dopadne Bezděz po krušnohorském soustředění. Pokud bude zase zlepšení přes deset minut a třeba se fakt povede atakovat ten čas 1:50, tak si příští rok vysokohorskou přípravu naplánuju již před tento závod. Motivace pro Český ráj 2020 tu je;)