Author Pražská 50

20180915_prazska50_ABS.pdf (603303)

Sluníčko, pivečko a něco k snědku se po závodě Pražské 50 náramně hodilo. Na letošní jubilejní 20.ročník jsme se sešli v šesti a byli jsme na trati opravdu vidět. Známá trať nám poskytuje výhodu jak v rozvrhu sil tak dobré předvídání a připravenost na zdárných úsecích, nevyjímaje kopců. Od startu se klasicky dereme co nejvíce dopředu, přeci jenom první vlna 200 závodníků má 100 vyjetou z loňského ročníku a druhá 100 je placená, či z divokých karet (většina se propadne). Do prvních kopců jsem se držel bráchy a zas tak moc mi to nejelo, pořád mi popojížděl až na sjezd z Horoměřic, kde jsem neudržel v kamenitém sjezdu stopu a plácnul jsem sebou do stráně, tam mi definitivně popojel asi o tři skupiny. Srovnal jsem řidítka, nasadil řetěz a z odhodláním nasadit stíhací tempo jsem pokračoval. Zanedlouho mi ale docházelo, takže jsem zvolnil, zařadil a držel jsem se těch rychlejších, nakonec mě před stoupáním na Budeč dovezli až k bráchovi. Ve stoupání jsem se cítil skvěle a začal předjíždět jednoho za druhým, dokonce jsem dotahoval díry mezi skupinami a posouval se pořád dopředu. Ve sjezdech jsem byl opatrnější, za to do posledního vražedného stoupáku mě zbylo dost sil a poprvé na Pražské 50 jsem v něm předjížděl, měl jsem pocit že ostatní skoro stojí. Ve sjezdu do cíle jsem ještě dva závodníky předjel a díky tomu v cíli bylo nádherné 119. místo a s vylepšeným loňským časem o dvě minuty. Ostatní z týmu dojeli také v dobrých časech a kdybychom byli přihlášeni jako tým skončili bychom na 12.místě z 27.přihlášených, což by bylo skvělé! DETLEF 

Pražská 50 /2018  Po roce jsem se postavil ke svému druhému startu na Pražské 50. Lehčí, větší kolo, najeto kolem 2800 km, cíl – pokořit 2:10, loni jsem to jel za 2:18. Na startu se nás nakonec sešlo 6 v dresu MTB Horo – pěkná účast. Sezobl jsem hořčíkovou tabletu (to ráno již druhou), vysosal gel a šli jsme se řadit. Od startu z čela druhé vlny se jelo velmi svižně a mně pohodlně na Hanspaulku. Detlefa jsem moc neviděl, Martina jakž takž, ale nahoře mi zmizel a Míru, Lukáše a Olinu jsem měl za zády. Stoupání na Pučálku mnohem víc v pohodě než loni. Pár lidí mě předjelo, ale rozhodně to nebyl fičák jako loni. Na sanatorium už to bylo těžší, ale jelo to. Na rovince do Horo jsem zkoušel jet v háku, ale nakonec jsem vystoupil a snažil se dorazit ještě lidi vpředu. Ve Statenicích jsem zase o pár pozic přišel, ale od louky na Přílepy jsem jel více méně se stejnými lidmi. Na Holi jsem opět moc sil neušetřil, protože jsem se zase snažil dorazit mezeru před sebou. Před Trněným Újezdem nás v lesíku zdržel gravelista, takže jsem pošetřil síly na sjezd a výšlap na Budeč. Na Budeč jsme jeli zhruba v pěti lidech a nahoru se mi podařilo dorazit s mírným náskokem, nicméně sjezd a cesta na Okoř probíhala opět ve společnosti mně již známých dresů. Z Číčovic se mi dařilo na asfaltu hákovat, ale na polňačce do Tucho mi pár borců poodjelo a já se raději neohlížel, jak to vypadá za mnou. Před výjezdem na Juliánu se nás opět sjelo víc a podle toho dopadl výjezd „lavice“ – většina si vystoupila. Ve stoupání mě sjel a předjel jediný tandem ve startovním poli. Držel jsem se kluků na Kopaninu, ale pak mi poodjeli. Padesátník a Nebušice jsme jeli ve třech, ale sjezd do Šárky a Divokou Šárku už jsem jel sólo. V posledním prďáku na Hanspaulku jsem viděl cca 10 lidí před sebou, ale mezera se spíše zvětšovala, za sebe jsem se neohlížel, ale nikdo mě nesjel a nepředjel. Nahoře už čekal Dejv a hlásil čas 1:56. Dotáhl mě posledních 100 m a už čekal jen sjezd do cíle. Při prudkém odbočení na ulici Na Pískách to přede mnou položil cyklista na nějakém trekovém kole, jestli jsem dobře postřehl. Nevypadalo to nijak vážně a byl tam policista, takže jsem nebrzdil a spustil se dolu. Přede mnou nikdo, za mnou nikdo, tak jsem si v klidu dojel do cílové brány pro čas 2:02, tedy o 16,5 minuty rychleji než loni, a 206. místo (198. mezi muži). Stlačit to pod 2 hodiny a vejít se do dvoustovky, to už by asi bylo moc štěstí najednou. Kdyby mi někdo řekl před rokem, že to takhle dopadne, tak si poklepu na čelo a budu pochybovat o jeho duševním zdraví:) Teď tam to pokoření těchto dvou hranic hlodá. Detlef zajel o dvě minuty rychleji než loni – 1:54, Martinovi utekla dvouhodinovka ještě těsněji než mně – 2:00:30, Míra opět v neuvěřitelném čase - 2:07 a Lukáš s Olinou zajeli s ohledem na své tréninkové (ne)vytížení velmi slušné časy 2:21 a 2:32. Parádní počasí, tvrdá trať, parádní účast, parádní výsledky, takhle to má vypadat, když člověk jezdí pro radost:) RADIM