Bikemaraton Beroun Kooperativy

20240427_kpz_beroun_B_ABS.pdf (505447)

KPŽ Beroun 2024 aneb Jak se den rychle otočil k horšímu

Od rána šlo všechno parádně. Sraz u Detlefa v 7:50, odjezd do Berouna ve třech. Michal Král vtipkuje - Kdy ses vrátil z toho Španělska? Minulou neděli. Hmm, tak to budeš mít unavený nohy. Tak to ti teda pěkně děkuji;)

V Berouně na parkovišti potkáváme Honzu, který přijel na tajňacku, aby nás překvapil svojí přítomností a svým novým fárem. A u stánku registrace se potkáváme s dvojicí z Chýně - Fido a Marťas. Registrace ok, já, Honza a Fido vydyndáme divokou kartu, takže všech šest nás startuje ze stejného koridoru. Martin avizuje problém se zády a sedlem, které ladil několik týdnů, stálo ho to čas a peníze, aby mu frajer dal sedlo s kulatýma ližinami, které nesedí na jeho sedlovku. Takže vzal původní sedlo a první zářez byl tu.

Start a jedeme na Zdejčinu. Odsýpá to pěkně. King si drží první pozici, za ním Fido, já se postupně dostanu před bratrskou dvojici a jsem nahoře. Devět lidí mezi mnou a Fidem. Sjezd kolem Brdatky zpět do Berouna. Sem tam mě někdo předjede, a to včetně Detlefa.

Pěšina na cestu na rozhlednu se jede klasicky. Pomalý had, který sem tam skoro zastaví. Vhodné na nabrání sil. Stoupán na rozhlednu Děd a já se pomalu prosejpám pořadím. Zelený dres - Fido. Ten se propadá ke mně. Co předjede mě, za chvíli předjede jeho. Na sjezdu mi ale zase odskočí a... šrumec přede mnou, někdo leží/sedí mimo trať. King. Žiješ? Drží rameno a skučí. Detlef už jde k němu a že už volal pomoc. Další kluk už by taky z kola a volal. Tady už bych asi nic platný nebyl, tak jsem pomalu sjížděl dolu. Mám se ještě vracet? Tam už bych fakt byl k ničemu. Jedu opatrně dolu, ale závodní nálada je pryč. Otočka na další výjezd pod rozhlednu. Předjede mě hrozen, který se za mnou ve sjezdu vytvořil a já... to nechám odjet. Nahoře sjíždím pěknou holku, aspoň něco. Pořád přemýšlím, co se tam stalo. Měl jsem ještě nějak pomoci? Ale jak? Potkávám Bogasovu Naty. Ahoj - Ahoj. Bohouše už jsi viděla? Ne. Ale ten musel jet někde vepředu. Nemusel. Pár metrů pod karambolem Michala řešil defekt.

Jede se mi na hov... nohy nejedou, hlava je pořád někde u Michala, snad to nebude nic vážnýho. Michala Kalinu nevidím. Ve sjezdech pár pozic ztrácím a ve výjezdech sjedu tak akorát kulový prd. Sem tam mě někdo ještě vezme. To je zase výkon. Zvládám gel i preventivně hořčík, ale nejede mi to. Pak aspoň pár lidi, co mi ujedou dolu sjedu nahoru. Trošku satisfakce. Jenže Otročíněves a Honza - Ahój. Jé ahój, co tu děláš? Tvl, on si to jede projet trénikově a sjede mě. Co jsem jako přes tu zimu dělal? A na kempu jsem jako nebyl?

Viděl jsem tě, tak jsem za to s jedním klukem vzal a jsem tu. No nic, tak dojedem aspoň spolu.

Prý, co to bylo u té rozhledny? Michal Král, říkám. No tvl, co tam blbnul? To se snad dovíme. Vypadalo to v té rychlosti na klíční kost. Prý tam byl i Michal Kalina. No tvl, takže tam zastavili všichni, jen já ne. Honza už asi nemusel, protože tam bylo lidí habakuk (on vlastně ani pořádně nevěděl, kdo tam byl namotanej). A já ještě k tomu jedu takovou bídu. Opravdu skvělý pocity.

Visím na klukovi, co přijel s Honzou. To vám jde pánové (Honza a Michal Král na P50) moc pěkně – dotáhnout mi soupeře na záda nebo rovnou přede mě:) Honzu si nehlídám, a když se po delší době ohlídnu nikde není. Ve sjezdu do Nižbora mě předjede holka. Dole jsem kousek za ní. Míří k občerstvovačce a já jak trotl automaticky za ní. Loknu aspoň ionťák, probírám očima slušnou nabídku,

zobnu salámek, přeci nebudu žrát necelých 10 km před cílem a ještě k tomu pod kopcem. Jenže přijel další člověk a trochu mi blokuje výjezd.

Odjíždím, holka v pr..., dobrá půlminuta v pr... a další čtyři lidi přede mnou. Co to bylo sakra za hovadinu?

Poslední kopec, hlásí pořadatel. Jasně, pěkně hnusnej, a když si myslíš, že jsi za ním, trochu to klesne, ostrá levá na jemném štěrku, kde to moc nebrzdí, a ještě jedno stoupání. Znám to tady, tak se nenechám nachytat. Předjedu ale všeho všudy dva lidi a ten druhý mě na oplátku ve sjezdu do Stradonic předjede a ujede. Přijedu na silnici a trojice 100 - 150 m přede mnou. Zkusím zalehnout, nohy nejedou, ale zkracuju to. Dorazím to na dvacet metrů, ale víc ne. Zase se vzdalují. Ať už to mám za sebou. Trápím se do Berouna, ohlížím se na lávce a vzadu nikdo. Za lávkou už jedu volněji, sem tam se otočím a nic. V klidu si dojedu do cíle.

Pořadatel má čas, tak hlásí - Radim Mach, MTB Horoměřice, čas 2:47... Zklamání. Velký.

Slyším své jméno. Fido je v cíli. Hele, tak taky jel. Je fakt, že by u toho pádu další lidi byli na prd a v tom místě bychom vytvářeli ještě nebezpečnější situaci.

Fido za 2:45. Tři účasti, tři stejný časy. A vůbec mu nejely nohy. Posledních 10 km v křečích. Na tom, že to nejelo, jsme se pak shodli všichni, kromě Honzy, který byl, celkem pochopitelně, relativně spokojen, vzhledem k tomu, v jaké fázi tréninku dorazil a jak závod pojal. Dobrá práce, pane. Na Author Cupu už si tě budu hlídat a rozhodně tě nepodcením;)

Na Stravě nakonec nějaký PR do kopců byly, což je fajn. Sjezdy ale byly o dost pomalejší. Asi stárnu. Oproti předloňsku jsem za svým časem zaostal o necelých 30 s (to ta stupidita na občerstvovačce), takže vlastně taky úplně stejný čas. Nicméně to, co v roce 2022 stačilo na 180. místo, bylo letos 211. A i Fidových 2:45 letos stačilo "až" na 192. místo. Konkurence sílí.

No máme všichni co napravovat, co zlepšovat. Nejbližší příležitost je Mladá Boleslav, tak uvidíme, kdo se odhodlá.

A Michale, ty se dej do kupy, ať jsi brzy na kole a do toho závodního nadšení přidej taky trochu hlavy;) Asi sám uznáš, že tohle za to nestojí, ne;) Slyšel jsi pořadatele před startem? Z kopce se závody nevyhrávají, ale můžou se snadno prohrát. Držím palce a těším se na další společnou vyjížďku.

Detlefe, velký díky, že jsi tam hned zastavil, řešil to a vydržel jsi až do odjezdu záchranářů. Díky a klobouček.