ČT AUTHOR CUP

20211009_ct_author_cup_66_ABS.pdf (830127)

ČT Author Cup 2021 aneb po pádu byl i čas se rozhlédnout

Před závodem vše vycházelo náramně. Na sraz k odjezdu s Radimem Skálou jsme oba dorazili v rozmezí minuty. Navigace nás slušně provedla na okraj zasekané Prahy, a pak na D11, neboť na D10 nehoda blokovala dva jízdní pruhy. Prezentace na závod, do Hrabětic na ubytování a na večeři. Už se nevařilo, takže utopenec, nakládaný Hermelín a dvoje Svijany. Pravda tohle před závodem zas tak náramný nebylo:)

Ráno snídaně z vlastních zásob a převlíkačka. Nebylo moc co řešit. Teploty ráno kolem nuly, v poledne do 10°, takže pod dlouhý kalhoty ještě návleky na kolena, návleky na tretry, tři vrstvy nahoru, šátek na krk a na hlavu, rukavice. Pouze jednou během závodu jsem si říkal, jestli to nebylo moc. Nebylo, celý den jsem měl fajn teplotní komfort.

Na startu jsme byli půl hodiny předem a prokličkovali jsme se úspěšně hned do první vlny, kterou jsem si vyjel v roce 2019. Nálada výborná, cíl bylo udržet se v nějaké skupině a jet na čas pod 2:40, třeba kolem 2:35. Ještě mě odchytil bajker z Roztok, takže se možná ozve na společnou vyjížďku, i když velmi často jezdí v noci, což není úplně náš případ. A jelikož už Bedřichov jedu potřetí, mohl bych se taky začít trochu orientovat v místopisu, a tak nějak vědět, kudy jedu a kde zrovna jsem;)

Start a jede se tempo. Mně velmi příjemné a lehce se posouvám dopředu i v rámci první vlny. Radost netrvá dlouho. Po 1,5 km si škrtneme řidítkama s někým v dresu ČT. Při druhém kontaktu se mi lehce zvedne přední kolo, a jak už jsem v náklonu vpravo, tak se stočí a dopadne na asfalt kolmo ke směru jízdy. Jdu na bok a chvíli trvá, než se z kola vymotám. Jdu stranou, rovnám řídítka a kolem mě projíždí jedno kolo za druhým. V mezeře se začlením a pokračuju. Myšlenky nic moc. Krásně rozjetý a hned taková čára přes rozpočet. Po dalších pár km slyším cinkat kotouč o brzdu, nakloním se k přednímu kolu a teprve teď si všimnu, jakou mám osmu. Co teď? Drží kolo dobře ve vidli, nebude se to zhoršovat, jak se to bude chovat na šotolině ve sjezdech, udrží mě, neustřelí někde…? Přepadají mě myšlenky na návrat do Bedřichova a vykašlat se na to. Ještě zastavuji a kontroluju uchycení kola. Po závodě jsme zjistili, že jsme stáli s Radimem Skálou, který v tomhle místě defektil, asi 50 m od sebe. Žádný vakl, kolo drží. Pojedu opatrně a budu sledovat, jestli se osma nezhoršuje. Když tak odbočím na krátkou trasu. Ale ne, žádný chmurný myšlenky, žádný vzdávání. Dokud to půjde, tak pojedu a budu se tentokrát soustředit i na okolí. Z kopce jedu hodně zadrženě, do kopce se mi jede celkem slušně a baví mě, že dost předjíždím. Jenže z kopce jsem zase předjížděn. Takhle se naháním se skupinkou asi pěti jezdců, kterým od nádrže na Kristiánov ujedu. Za Kristiánovem mě předjíždí gravel, růžový pláště, růžový ponožky, stehna dvakrát silnější než já. Holka jede pěknou frekvenci, síla jako prase. Držím se statečně, pak jdu dopředu a na finále na Knejpu dojíždím sám, nikdo za mnou, nikdo přede mnou. Jenže ve sjezdu na Mariánskohorské boudy jsem zase sjet. Držím se ve skupině, a dokonce konečně na třetí pokus registruju Protrženou přehradu. Zpátky na Knejpu je to tahavý, ale jezdivý a poznávám místo, kde jsem asi před půlhoďkou byl. Na občerstvení sahám po čaji v domnění, že bude teplý. Nebyl. Honza mi v cíli povídá: „No vidíš, já sáhnul po jonťáku a ten teplý byl:)“ Po nájezdu na asfalt se vytvoří skupinka, takže se i vezu a šetřím síly. Ve druhé polovině si už dovolím víc, ale stejně mám respekt. Na Kristiánově opět poznávám silnici, po které jsem už dnes jel. S gravelistou se pořád tak nějak míjíme, chvíli mu odjedu já, chvíli on mě. Že je to chlap mi došlo, když mě oslovil: „Máš tam teda pěknou osmu.“ „Tu mám už od začátku, tak doufám, že to nějak doklepu… a nic nevyklepu“. Pokýval, já ho zahákoval a společnými silami, taky jsem mu vystřídal, jsme dojeli skupinu před námi.

Sjezd ke Kuběnkově chatě. Jediné místo se třemi vykřičníky a upozorňovali na něj před startem. Bohužel v drobném esíčku, které v rychlosti vynáší, navíc tam bylo vlhko a trochu kamínků, leží borec v lesním porostu několik metrů od cesty a několik metrů pod úrovní cesty. Přeběhne mi mráz po zádech. Vidím tam podobnost s místem, kde jsem si ustlal já. Naštěstí už u něj jsou jiní závodníci a blíží se horská služba.

Já tu jedu za menší korpulentnější holčinou, která to z kopce mrská neskutečně, ale ve výjezdu od Kuběnky okamžitě odpadá. Za mě je tohle vjezd do „cílové rovinky“ závodu asi 9 km před cílem. Jenže Radim Skála to vidí jinak a poslední stoupání je prý až od nádrže Bedřichov. Gravelista se mnou konzultuje parametry tratě, neboť má naměřeno jen 1000 výškových metrů. Teď už opravdu 600 nenastoupáme, už jedeme do cíle. Těch 1450 - 1550 m, jak se uvádí, je asi nadsazených. Klesáme podél nádrže a… stoupání. Skutečně je tu. Ale je poloviční a mnohem jetelnější, takže jsem ho z minulých let začlenil už do takového „houpání se do cíle“. Najíždíme na Vládní cestu a poznávám další úsek, kde už jsem dnes jel. Odbočka na šotolinu a zbývají dva tři kilometry. Před sebou vidím dost lidí. Kdybych neměl ten pád, tohle všechno by bylo za mnou. Zkusit, nezkusit? Jdu ze sedla a pokusím se ještě někoho předjet. Sjel jsem to. Z kopce moc neblbnu, a když jsem předjížděl skupinu s dvěma mladšími účastníky, tak jsem pevně doufal, že mi kluci nevybočí do cesty. Minimálně o deset míst jsem se posunul, čelo té skupiny už jsem nedal. Na cílové pásce jsem ještě o půl vteřiny šmiknul bajkera, který se sice pokusil udržet pozici, ale nezabojoval až na pásku.

Čas 2:42 je tady můj nejlepší i přes pád, zastavení a připos… jízdu ve sjezdech. Takže cíl nesplněn, ale vzhledem k okolnostem to dopadlo výborně. Celkově 390. místo a první vlna pro další ročník;)

Ačkoliv jsme z MTB Horo jeli tři, úplně jsme se nezkoordinovali, takže každý řešil dopravu a ubytování po vlastní ose. Honza při své první účasti ukecal u prezentace aspoň třetí vlnu a s tratí se seznámil v čase 2:53, jako já při své první účasti v roce 2018. Dokonce se potkali na trase s Radimem Skálou, který dojížděl manko z výměny duše a dofukování na několik pokusů, takže na trase našeho reprezentanta v zeleném předjížděl.

David po různých trablech a netréninku pojal akci rodinně výletně a trasu si projel v čase něco přes 3 hodiny.

Během pozávodního občerstvení jsem ne vždy viděl na své kolo. Radim mě ale uklidnil slovy: „Buď v klidu, to si nikdo nevezme, stejně je rozbitý:)“ Hned jsem byl klidnější;) Před opuštěním areálu jsme dali kola do servisu Author. Moje přední kolo již údajně vycentrovat nejde, tak uvidím, jestli půjde ráfek srovnat silou nebo to bude na výměnu, a Radimovi poladili řazení, takže zase mohl pohodlně používat přesmykač, který v závodě nepoužíval a odjel to celý na velkou placku:)

V rámci vyjetí jsme jeli ještě pro Radimovy brýle, které nechal v místě opravy defektu v borůvčí na Vládní (mimo cestu, proto jsem si ho tam během závodu nevšiml, a navíc jsem se soustředil na svoje starosti, takže jsem mu ani nepomohl pumpičkou, která by mu v tu chvíli ušetřila spousty času:( a v zatáčce u parkoviště v Bedřichově, kde jsem to položil já, jsme našli jak můj špunt do řídítek, tak ulomenou krytku páčky na zamčení vidlice. Až tady jsem si uvědomil, jakou jsem měl kliku, že se mi nerozhodilo třeba řazení.

Večeře U Toníčka luxusní, večer fajn pokec s bratránkem a jeho ženou od Radima dlouho do přes půlnoci a druhý den za ideálního počasí poznat něco z okolí v turistickém tempu. Zkrátka víkend, jak má být a za rok… za rok to stáhneme zase o pár minut;)