ČT AUTHOR CUP

20231014_ct_author_66,7km_abs.pdf (701932)

*závodníci nepatří do týmu MTB Horoměřice

CT Author cup 2023

Tak jsem se po dlouhém váhání rozhodl letos vyzkoušet tuhle nadmíru zprofanovanou amatérskou akci. Známá místa z běžeckých tratí profičet v závodním tempu, a zavřít sezónu o něco později než po P50. Naštěstí se připojil i Bogas a tak jsme mohli ve dvou vyrazit ráno po 6h Jizerských hor.

Parkování proběhlo ještě v pohodě, ale cesta pro číslo byla dost trnitá, navíc se vydávalo proti občance a hned vedle silnice, která již byla neprůjezdná díky startovním koridorům.

Už jsem se ani nejel nikam projet, bylo mi jasné, že bych se do vlny taky nemusel dostat, a tak jsem si stoupnul na pásku 2.vlny a připravoval se na start. Mezi tím mě pozdravil Vrtiška, který stál také v druhé vlně, pak Honzu a nakonec Radima s Radimem, kteří dorazili na poslední chvíli do první vlny.

Start!!!  a 5min... do startu druhé vlny, posunuli jsme se dopředu před roztleskávačky:-) zajímavé pokoukání. Z pásky jsem už dlouho nestartoval, snad jen na Osečanech. PRÁSK! z pistole a dupu, předjíždím jednoho druhého a držím se vlevo, vpravo mi ale ujíždí tříčlenná skupinka, koukám do zadu, že bych se zapojil, ale nikdo nikde... dupu dál a po 10minutách dojíždím první odpadlíky z 1.vlny, bohužel za nimi si neodpočinu, trochu mi to připomíná Beroun kde jsem odstartoval 3minuty po startu. Dalších 15minut jedu prakticky sám, čas od času míjím pomalé jezdce. Konečně se na mě dolepí skupinka ze zadu a já se mohu chytat, tady mám ještě pocit že bych kluky mohl dojet i když 5minut je dost. Na trase to začíná houstnout, dojíždíme větší skupinky a těžko se předjíždí, hodně kličkování, dobrzďování a zase do plných na rozjezd bere síly. Na dalšího volám levá...nic kličkuje ze strany na stranu div že s toho kola nespadne, znova volám LEVÁ.. nic tak to tam prostě pustím vytlačím chlápka na pravou.... TY Čůr... a další nedůstojné pokřiky se ozývají více jak 2 minuty, prohodím taky nějaké slůvko, že neumí jezdit, pak se snaží mi to do kopce nandat se slovy "ty hrdino teď nejedeš co!" držím si tempo a za chvilku už ho neslyším :-). Pořád se držím skupiny která mě dojela, držím se mezi prvními čtyřmi, pak trochu poodjedu když jdu do předu, ale záhy slyším drnčení při přehození na malé kolečka... jdu tedy na lehčí převody a kvrdlám... bohužel je takhle neuvisím, lezu z kola a naštěstí se ohnula jen koncovka přehazovačky, ohýbám pryč a dupu dál... bohužel mi celá skupina odjela a já opět zůstal sám, tady ještě na 30km pořád předjíždím a nemůžu si odpočinout jsou prostě pomalí. Naštěstí netrvá tak dlouho a dojíždí mě další skupinka, chytám a držím se zuby nehty přichází krizička a síly rychle mizí, jediný ostrý kopec, sice asfalt, ale mám co dělat že to vyjedu v sedle. Najednou přiletí skupina 4-5 lidí a přeletí nás jako pírko, mám pocit že jsou z kratší... zatáčka a pozor!!! jedou proti nám! Štěstí že je netrefíme... nepochopitelně natrasovaný!!! Ha občerstvovačka a zase Pozor zprava najíždějí z krátké a jak každý kouká co by zobnul se pletou dohromady... další nesmysl pořadatelů. Projíždím a drtím kilometry dál, už jsem se ztratil v tom kdo je kdo a koho se mám držet, někdy předjíždím a někdy proletí vlak... tak se tak plácám až se to trochu uklidní a všímám si stejných dresů se kterými jsem se několikrát vystřídal, buď jsem měl pocit že už jsem mu musel dávno ujet o randál nebo naopak, že už je v cíli a ejhle už jsem ho zase dojel, přišlo mi to jako by jsme hráli šachy. Na hodinkách mám 62... je to blízko řadím na maximum a všem známí dresům ujíždím.... Stadión!!!

Kde je kdo? Nikoho nikde nevidím, na trase jsem je nepotkal, takže jsou tu už dlouho, nakonec potkávám Radima i Honzu, už během závodu trochu sprchlo, ale teď když jdem pro jídlo se strhl pořádnej slejvák... jsem na kost, loučím se a frčím k autu, jsem promočený a zmrzlý, kazí to celý dojem ze závodu. Na cestě domů s Bogasem probíráme závod, shodneme se že organizace dost pokulhává, samotný závod není zajímavý.. prostě jen šlapeš do plných, taková časovka po asfaltu. Nepřijde mi to zajímavé ani z 1.vlny, být ten závod na Jaře na rozjezd tak dobrý, takový "český ráj"

Těším se na pořádný terén !!! Detlef

A JAK TO VIDĚL RADIM:

ČT Author Cup 2023 aneb Honzova pomsta

Poslední dny před závodem jsem se cítil v pohodě, forma na konci sezóny dobrá, takže nebyl důvod nezaútočit na čas konečně kolem 2:30 (2021 pád brzy po startu, 2022 defekt).

Jenže hned ráno zásek a místo odjezdu z chalupy v 9, abych byl nejpozději v 9:15 na startu, byl odjezd v 9:15 a do koridoru jsme se dostali s Radimem Skálou 14 minut před startem. Pozdravíme se s Detlefem, který je u pásky druhé vlny. Bogas a Honza byli více vpředu. Sice čas do startu pak utekl rychle, ale jak jsem se dal do pohybu (do minuty po odstartování), uvědomil jsem si, že jsem nezapnul Stravu. Zimní rukavice, telefon v igelitovém pytlíku… nedá se nic dělat, pak mě snad někdo k aktivitě přizve.

Jedu dost nabalený, dlouhý – dlouhý a zimní rukavice. Na start se to hodilo, přes den se má pokazit počasí, tak uvidíme, jestli se nebudu vařit během závodu.

V Bedřichově se úspěšně probíjí Radim Skála, ale mám ho pořád pár desítek metrů na dohled. Při návratu na stadion jsem za ním, lehce ho zezadu postrčím se slovy: Nelekej se, to jsem já. Jeď, já jsem dneska nějakej špatnej, dostalo se mi odpovědi. Jdu před něj a jsem zvědav, kdy mě dojede. Stejně tak čekám, kdy mě dorazí Detlef, který nakonec při své první účasti dostal druhou vlnu, takže start 5 minut po nás. Pokud mě nedojede při výjezdu z Kristiánova nebo při druhém výjezdu na Knejpu od Protržené přehrady, tak bych ho už měl udržet za sebou.

Za stadionem vidím zelený dres. Oči před sebe do země a jedu. Pomalu se přibližuju a před přehradou Josefův Důl jsem u něj. Čau Honziku, pojeď. A to jsem neměl dělat, tím jsem si pěkně zavařil, protože on mě poslechl:) Přehradu a na Kristiánov jedeme spolu. Projíždíme místo, kde jsem loni měnil duši. Prohodíme pár slov a stoupáme. Ještě stoupání z Kristiánova jedeme spolu, jenže Honza se zuby nehty drží týpka, který chvíli odskočí, pak ho dojedu, odskočí, dojedu, odskočí a už to nedojedu. Na Knejpě mám zásek kolem 30 s. Předjíždí mě chlapík, ale mám v ruce bidon, takže nestihnu zahákovat. Na Protrženou to sice nějak sjedu a jsem zase tam, ale stojí to síly a prudší stoupání z Protržený jedu pomaleji a ta skupina se mi vzdaluje. Zůstáváme asi čtyři. V těchto místech jsem loni odjel Honzovi a teď se to děje v opačném gardu. Skupinu pořád nějak vidím, občas i zelený dres na jejím konci, takže si říkám, že se k nám třeba Honza propadne, ale ten si tam jel svojí pohodu téměř s prstem v nose. Já se snažil, ale přiblížit se nešlo. Nejdřív jsem tedy myslel, že vypadnu i z té čtveřice, protože jsem neskutečně tuhnul. Horko mi nebylo, zima taky, ale nešlo to. Trvalo dlouho, než jsem se zase trochu rozjel. Dokonce jsem i v zimních rukavicích zvládl gel a Nutrend tabletu. Pití bylo nepříjemně studený. Postupně jsem trochu přebral aktivitu, protože jsem měl pocit, že nikdo jiný z naší skupiny moc makat nechtěl. Jen chvíli někdo vystřídal, ale jak jsem nabral síly, byl jsem v čele. Honzova skupina tak nějak na dohled, chvíli jo, chvíli ne, chvíli jo, ale někdy tak daleko, že jsem už ani neviděl, jestli tam Honza je. Opět projíždím Kristiánov a místo, kde jsem loni opravoval. Tady už nás je kolem deseti. Blatenský rybník a stoupání k Nové louce. Dva kluci odjedou, pak jsem já a za mnou zbytek. Zkušeně se neženu a nechám se dojet. Občerstvovačka a spojení dlouhé a krátké. Přede mnou vjede na silnici záchranka horské služby. Trochu přišlápnu a nechám se za ní dovézt ke skupině přede mnou. A hle rozpoznávám dresy, které jsem viděl u Protržené přehrady. Tak jsem tu? Tak nějak jo, ale už nemám moc síly se někam posouvat. Sjezd ke Kuběnkově chatě, ostrá levá a lesem nahoru přes vrstevnice. Hele Honza. Tak do minuty přede mnou. Tak co, přiblížím se? Najedu na stoupání, ale cesta je plná, protože se to mixuje s krátkou trasou. Jel bych o malinko rychleji, jenže není kudy. Trochu zpomalím, a z toho se to pak už blbě rozjíždí. Honza nahoře, já ještě v kopci. Přehrada Bedřichov už je jen takový malý hup a Vládní cesta na přiblížení k cíli. Poslední krátké stoupání. Honza nahoře, já dole. Tohle už nesjedu. Sice v kopci jedno místo získám a na dojezdu se ještě o zhruba pět míst posunu, ale to je vše, co jsem dnes dokázal. Na pásku spurtík s týpkem na 26“ kole, ale jako na P50, byl tam o desetinku sekundy dřív;) Nakonec ještě že tak, 299. místo vypadá mnohem líp než 298:)

V cíli mrknu na tabuli – 2:34 a něco. Přesunu se k Honzovi a gratuluju k výsledku. Tam, kde jsem loni odjel já jemu, tak letos nechal za sebou on mě. Příště už mu nebudu říkat „Pojeď“, ale raději něco ve smyslu „Tak a teď už zůstaň za mnou.“:)

Vešel jsem se těsně pod 2:35, Honza těsně nad 2:34. Ta minuta, o kterou mi ujel u Protržené přehrady.

Detlef nakonec dojel o tři minuty za námi, resp. o 8, protože start z druhé vlny. Bogas o 12 minut před námi a Radim Skála s defektem na krosce (defekt na asfaltu při sjezdu na Kristiánov), který řešil na úplně stejném místě jako já loni, o nějakých 20 minut po nás. Ten si tady taky vybírá smůlu – 2021 defekt, 2022 neúčast pro Covid a teď zase defekt.

V cíli se rozpršelo a zima byla jak v psírně, takže rychle guláš a rozprchli jsme se do aut a na ubytování.

Zavírák sezóny se povedl, jen ten Honza mi trochu kazí dojem;) Ale výsledný čas je příslib, že těch 2:30 tam prostě padne. Jen to bude chtít asi trochu víc potrénovat;)

V neděli omrknout z dálky skokanské můstky v Lučanech a s ledovou krupicí z oblohy a s prudce klesající teplotou naložit věci do auta a rychle zmizet.

A jedna necyklistická perlička na závěr. Potřetí jsem byl ubytován v Hraběticcích. Chalupu zajišťuje manželka bratrance Radima S. Na chalupě je s námi i její táta, Václav Štastný, rok 1944 (trasu projel v čase 3:37) s přítelkyní. Večer jsme povídali u piva a vína a chvíli mi trvalo, než jsem si dal dvě a dvě dohromady. Lucko, tvůj táta taky bydlí v Břevnově? Ano. A Václave, ty učíš v autoškole… Ano. Autoškola Štastný naproti Vozovně Střešovice? No, tam jsem měl pronajaté prostory. Tak vás zdravím pane učiteli. Před 30 lety jsem u tebe dělal papíry na motorku a před 28 na auto…:) Tedy stručně - bratranec Radima Skály si vzal za manželku dceru mého učitele z autoškoly;)

Několikrát jsem si na něj vzpomněl, když jsem jel kolem vozovny, co s ním asi je… Koho by v roce 1993 a 1995 napadlo, že se s ním budu po 30 letech prohánět po Jizerkách na kole:) Ostatně, když se jel letos 27. ročník, tak se ten závod v té době ještě ani nejezdil;)