ČT AUTHOR CUP

20241012_ct_author_66_abs.pdf (797396)

*závodníci nepatří do týmu MTB Horoměřice

ČT Author Cup 2024 aneb Protržená přehrada = past MTB Horo

Asi stárnu, ale už je to šestá účast na tomhle zavíráku sezóny. První vlna už je standard, ale čas 2:30 stále odolává. Podle mezičasů jsem k němu byl nejblíže v roce 2022, ale zabrzdil mě defekt, takže cíl do závodu je jasný.

Také již tradičně odjezd v pátek odpoledne s R. Skálou do Hrabětic přes registraci v Bedřichově. Ač odpolední špička, vše jde hladce, po šesté máme čísla a v sedm jsme v chalupě. Pokecat, najíst se, připravit kola a věci na ráno, nastavit budíka, abychom byli včas ve vlně, RS po peripetiích v minulých letech – defekty, covid, startuje tentokrát z té druhé.

Ráno stíháme vše podle plánu, takže ještě dobrovolně objíždíme Bedřichov a řadíme se pěkně dopředu. Má být kosa, pár stupňů nad nulou, takže nahoře mám tři vrstvy – funkční triko s kapucou, letní větrovku a teplý dres. Dole dlouhý kalhoty, návleky na kolena a návleky na tretry. Na startu jsou i borci oblečení krátký – krátký. Svítí slunce a mně je takhle akorát. Za chvíli dorazí Bogas, Michal Král si ještě vyzvedává číslo, takže se řadí kousek za nás. Chlapci to měli s adrenalinem, protože Bogas si nastavil budíka o rovnou hodinu později;) ale evidentně to jde zvládnout i tak;)

Start a já zkouším jet za nerozjetým Bogasem. Jenže za chvíli je mezi námi jeden cyklista, druhý, další, a ještě v Bedřichově ho ztrácím. Neflákám se, schovávám se, předjíždím, jsem předjížděn a pomalu se zapracovávám mezi „svoje“.

Smyčka zpět na stadion, lidi fandí, houpačka k přehradě Josefův Důl. Ve stoupání z Kristiánova někdo za mnou někoho zdraví. Hlas neznám, neztrácím energii otáčením hlavy. Nazdar Ráďo, tak tu hlavu otočím a za mnou Michal – Jé, čau, tak už jsi tady. Je fajn vidět zelený dres. Jsem zvědav, jak pojede, jak dlouho s ním vydržím. „Deset kilometrů tě mám 50 metrů před sebou a nemůžu to dojet“. „Tak to jsi dobrej, že můžeš mluvit.“, hlesnu, snažím se zklidnit dech a myslím, že to bylo to poslední, co jsme si řekli, resp. já. Michal se za chvíli nasouvá přede mě. „Chceš to dojet?“ (tu skupinu před námi). Zakroutím hlavou, že ne. „Hlavně žádný blbnutí.“ zareaguje a malinko zrychlí:) Visím, ale rozestup se přeci jen tvoří a dostávají se mezi nás další cyklisti. Na konci stoupání jsme roztahaná skupina a já mám odlep pár metrů. Skočím mezi panely, že to docvaknu, ale blbě zhodnotím povrch a zahučím do pískového rygolu. Málem jdu na hubu, a ještě trochu ztratím. Ve sjezdu na Mariánskohorské boudy se ale sjedeme do skupiny cca15 lidí a Protrženou objíždíme v tempu. Krátké prudší stoupání, za kterým následuje táhlý výjezd na Knejpu, je zřejmě MTB Horo past. Předloni jsem tady cuknul Honzovi, loni tady utrhnul Honza mě a Detlef tu laboroval s přesmykačem (nebo hazkou?), a letos jsem tady utrhnul Michala. Posunul jsem se před něj, držel jsem se čela naší skupiny, co to šlo, a pak už jsem ho neviděl.

Dobírání energie bylo v rukavicích složitý, ale dal jsem tabletu Enervit, usrkával studený jonťák a na občerstvení jsem sáhl po „teplejším“ pití. Celkem se dařilo neztrácet pozice, držet se a být schovaný. Potáhl jsem na chvíli jen jednou.

Sjezd na Kristiánov, tady drobná úprava trati, aby nedocházelo ke kolizi, kdy v protisměru jedou ještě pomalejší závodníci. A houpačka na Novou Louku. Jedeme pilu, mám co dělat, abych udržel chvost a v krátkém výjezdu tam mám mezeru. Kousnu se, a ještě sjedu konec naší skupiny, už je tam ale další mezera. Ve třech dojedeme ke Kuběnkově chatě. Poslední prudké stoupání. Asi deset lidí přede mnou, ale jak se k nim dostat? Zapíchnout oči do země a jet. Dost se to roztahá, takže pár lidí sjedu, ale někdo se taky dotáhne. V jednu chvíli předjedu trojici, ale další člověk se přižene zezadu, takže nejsem plus 3, ale jen plus 2. Kolem nádrže Bedřichov je to už na morál. Cestou jsem ještě dal Energy Shot ze startovního balíčku, a to bylo vše. Většinu „dopingu“ jsem zase dovezl zpět. A tady už se začíná ozývat levé stehno. Jedu tak, aby křeč nenaběhla, a daří se. Poslední stoupání na Vládní cestě. Sjedu chvost skupiny, nájezd na šotolinu a poslední asi kilometr do cíle. Přede mnou stále pár lidí. Chci si vylepšit pozici, což se o dva, tři lidi povede, ale ostatní jedou pořád slušnou pilu, takže celou skupinu nemám šanci sfouknout.

Dojez do cíle si hlavně pohlídat, ať je bez kolize, dopředu už to nejde, vzadu mezera, takže projet páskou mrknout na tabuli (2:35??), obdržet medaily a počkat na kluky.

Celou dobu jsem měl pocit, že jedu na těch 2:30, ale zase ne. Uvidím, jaký bude výsledný čas a umístění.

Za chvíli přijíždí Michal. Prý pořád kaše, až mu z toho v půlce odešly nohy. Spíš to ale byla neznalost trati a takový čas na první pokus je více než dobrý.

RS dojel chvíli před ním se stejnými pocity, jako měl Detlef loni při stratu z čela druhé vlny. Ti dobří odjedou, a pak není moc s kým jet a 70-80% závodu si odtahal sám. Tak ale první vlna pro příště je regulérně vyjetá a je to další adept na útok na čas 2:30 na této trati.

Bogas s přehledem, podobně jako loni, myslím, za 2:23, to je trochu jiná liga.

Ve finále to bylo 192. místo v čase 2:34:35. Příště to holt bude chtít se chytit dřív, máknout víc a nenechat si toho tolik odjet:)

Na startu jsem byl i přes nízké teplo v pohodě, během závodu paráda, jen ještě nějak pořešit dlouhé rukavice a manipulaci s drobnostmi v kapsách. V cíli po jídle už ale začíná být chladno, a než opláchnem kola, tak začínám klepat kosu. Moc neváháme a jedem směr barák. Teplá sprcha, lehce schrupnout a v pět jdeme pěšky na večeři k Toníčkovi do Horního Maxova. Druhý den kvůli nabitému programu a nepříznivému počasí odjezd hned po snídani a…

…a tím bych závodní sezónu 2024 považoval za úspěšně ukončenou;)