ČT Trans Brdy

20200725_kpz_brdy_A_ABS.pdf (465800)

*závodníci nepatří do týmu MTB Horoměřice

Trans brdy číslo dvě, po roce opět 90km s převýšením 2200m. Ano je to krásný závod, trochu jiný než jsme jezdívali, tady především závodí každý sám se sebou. Letos start sezóny postihly coronavirové opatření, žádný jarní závod se nekonal. Předem jsem hlásil, že mě čeká rekonstrukce kuchyně a nebude čas na trénink, chtěl jsem vypustit jen Český ráj... nakonec jsem si poprvé sedl na kolo, až se společnou vyjížďkou kdy už nebyli povinné roušky a i po té jsem našel čas jen jednou týdně. Sečteno podtrženo jsem se na start postavil s nájezdem 1000km, loni jsem měl dvakrát tolik.

Na startu mě číslo poslalo o jeden koridor do předu než bráchu a Michala, start byl rychlí a měl jsem pocit jako bychom jeli 55 a né 90.. držel jsem se a klasicky se nechal vyvážet ostatními a hlídal si pozici, netrvalo dlouho již po prvním kopci mě kluci dojeli a navíc celkem ostře pokračovali dál, bohužel jsem se nechal strhnout a kluky následoval. Držel jsem se zprvu bráchy, jenže klasicky byl chvilku ve předu pak se zas propadal a tak jsem se chytil Michala a snažil se jet s ním, vydrželo mi to tak na pětačtyřicátý, bráchu jsem delší dobu neviděl a Michal mi začínal po odjíždět, nastoupené metry a málo tréninku se začalo projevovat. Najednou se přihnal bratr, že na něj někdo při stoupání spadl, ztratil nás a musel se hodně vydat aby mě dojel, ale sil měl pořád víc než já a tak mě lehce předjel a zmizel v dalším kopci. Začali mě tahat nohy a ani s dýcháním to nebyla sláva, nahoru a zase nahoru, ono to nemá konce, hurá alespoň mírné stoupání a v tom vidím bratra jak sedí na pařezu a čeká na mě, prý pojede se mnou, že ho tahají záda, jenže v dalším ostrém kopci hlásí konec, rameno nic moc a záda to nevydrží. I já toho mám dost a kousek kopce tlačíme, pak už jen 200m k občerstvovačce. Po těch několika kamenitých a prudkých sjezdech se mi odpařili destičky, dávám kolo k servisní zastávce a jím co se do mě vejde, brácha zde končí a pojede rovnou na start, je 55km a já silně zvažuji to samé, technický stav nic moc a síly rychle mizí do cíle je přeci ještě velká a náročná cesta. Nakonec po 20 minutách servisu a nabití dojmu, že jsem odpočatý opouštím bráchu a jedu dál. Chyba!!! teď už to vím, další kilometry ubíhají dosti pomalu a tempo rychle padá, přepálený začátek nebyl moc dobrý nápad a technický stav kola se také začal zhoršovat, hlavně přehazovačka začala jít opravdu stuha, naštěstí to alespoň brzdí. Na 70tém jsem se začal proklínat, měl jsem pocit že jedu pomaleji než když jdu pěšky, navíc mi začalo být špatně od žaludku, nemohl jsem se už ani pořádně napít, do kopců se mi opravdu nechtělo, modlil jsem se za konec, ten ale nepřicházel a začal jsem mít pocit, že mi strašně rychle tluče srdce, vzpomněl jsem si jak mi holka kolem 40tého vyprávěla o chlápkovi co před 10lety dostal infarkt a pak se kuli tomu KPŽ nějakou dobu nejezdilo.

Kopec už nevyjedu na jeden zátah, několikrát stavím a dávám si pauzu, pár lidí mě předjíždí, zadlouho zas někdo a pak i nějaká holka mám pocit jako by už nikdo nikde nebyl a v cíli na mě nikdo nečekal, lezu skoro po čtyřech snad už do posledního stoupáku, jízda po šotolině ještě jde, ale už to taky není žádná sláva, starší pár na procházce na mě houkne ať vydržím že už to mám za pár, dlouhá rovná pasáž a konečně organizátor, který mi hlásí poslední kopec. Ten se snažím vyjet, ale marně v půlce padám a poklesle jej šlapu pěšky. Nahoře už není síla ani pořádně šlápnou do pedálu a tak se belhám a poznávám blížící se konec, nalhávám si, že jsem to zvládl, jenže při dojezdu cítím bezmocnost si obstarat cokoli, žaludek je vzhůru nohama, jsem rád, že jsem došel k autu a převlékl se, cesta k jídlu je úmorná a vedro je všudypřítomné, guláš mi nejede, trochu té omáčky a už nemůžu, brácha musí odřítit až k němu domů, tam padám na pohovku v křečích hltám studenou colu, ta naštěstí po hodině zabírá, dostávám hlad a po další hodině už mi je lépe. Jedu domů a už vím, že takhle nepřipraven už na žádný dlouhý závod nepojedu!!!      

Detlef 25.7.2020