INTERNATIONAL MTB MARATHON MALEVIL CUP 2021

20210911_xcm_malevil_A100kmKAT.pdf (331887)

Malevil 2021 aneb týmová vyjížďka

Na Malevil jsme se registrovali už před rokem s tím, že si vyzkoušíme závod dvojic. Kvůli mé hovadině jsme požádali, a díky vstřícnosti pořadatelů i přesunuli, startovné na tento rok. Díky Covidu se pak i termín ještě přesouval z června na září, a nakonec bylo poznamenáno i složení dvojic. Já jel s Michalem místo původně přihlášeného Dejva a Marťas jel sám, protože očkování sejmulo Michala Kalinu. Detlef jel podle plánu s Honzou.

Někdo vzal pobyt v Lužických horách rodinně, někdo statečně přijel jen na závod s budíkem ve 3 ráno!! a po závodě frčel zpět. Holt kola nás stále neživí, takže si nemůžeme úplně vybírat.

Já byl na místě v pátek odpoledne, takže jsme v klidu dojeli pro čísla, lehce projeli finiš tratě a vrátili jsme se na večeři.

V sobotu ráno přesun do Jablonného na start. Celkem chladno, takže mikiny a návleky to jistí. Dejv nám vše nadbytečné hodil zpět na penzion, takže na trať jsme vyrazili v 8,30 pěkně nalehko. Závod to připomínalo snad jen prvních 10 km, kde měl menší karambol Martin, když borec za ním nedobrzdil. Mně pak vypadla láhev, ale měl jsem menší náskok, takže zdržením jsem nic neztratil. Sjeli jsme se do skupiny a první polovinu jsme projeli pěkně týmově, řekl bych lehce v tempu, žádná vražda, s vědomím, co nás ještě čeká. Plán zastavit u každé občerstvovačky plníme poctivě, takže z mé narvané kapsy dopingem nic neubývá, což není příjemné, neboť každou chvíli kontroluji, zda něco nevypadlo a terén není zrovna přívětivý k jízdě s jednou rukou na řídítkách a druhou za zády. Často taky kotroluju láhev, protože evidentně nedrží, jak má. Není nad to vzít si na závod něco jiného, než na co je člověk zvyklý, co má odzkoušený. Když mi vypadne podruhý, podaří se mi jí ještě v pohybu nohou nakopnout. Když nechce být se mnou, ať si hledá štěstí, kde chce. Já pak dostanu na občerstvovačce, po intervenci Michala, jinou, hezkou a hlavně věrnou:)

V první půli je jen pár míst, kde slejzáme a tlačíme. Na jedný lavici se nechce Honza nechat zahanbit, zabere a těsně přede mnou zvedne kolo na zadní. Naštěstí pád ukočíroval a nešel z kopce na záda, ale ladně na pravobok. Naskočil a pokračoval dál. Celkem byly na trati jedno dvě místa, kde jsem si slezl i ve sjezdu a další jedno dvě, kde jsem alespoň vycvaknul jednu nohu a jel hodně na jistotu.

Mezi třetí a čtvrtou občerstvovačkou se lehce dělíme. Martin poodjíždí a já s Michalem se lehce vzdalujeme Detlefovi s Honzou. Na občerstvení přijíždíme, když Marťas mizí, a odjíždíme, když přijíždí kluci.

Druhou část už jedeme téměř na samotku. Michal si užívá sjezdy a lehce odjíždí, já mu zase odjíždím ve stoupáních, ale pořád se hlídáme a povzbuzujeme, protože už je to dlouhý a pořád těžký, spíš těžší. V jednom stoupání jsem sjel Marťase na cca 100 m, ale zastavuju na čůrpauzu a čekám na parťáka. Michal přijel a povídá: „Sorry, ale přivezl jsem s sebou další tři závodníky.“ „To nevadí, tak je zase odpářeme“, reaguju a jedeme dál. Poslední totiž, jak známo, odpočívá za jízdy:)

Na předposledním občerstvení je i Dejv na povzbuzení a hlášení časových rozestupů. Na čtvrté a páté zastávce se dá dokonce doplnit i pivo, což je něco pro mě:) Ale tlačím do sebe všechno možný – banán, chleba se škvarkovou pomazánkou, koláč, gel, pomeranč, citron… ne, nebylo mi špatně, tělo spotřebovalo každou přijatou živinu v jakékoliv formě.

Bavíme se s Michalem o limitu pro dvojice, kdy musíme být v cíli v rozmezí dvou minut. „Přeci nepos… závod dvojic v poslední čtvrtině závodu“, říkám. „Je vidět, že jsi při smyslech, a to na krku nemáš jen na nošení helmy“, dostal jsem pochvalu, až jsem se skoro začervenal:) Domlouváme se, jestli na posledním občerstvení v Mařenicích dáme jen kalíšek piva a pojedeme dál nebo rovnou jedeme. Vyhrála varianta „čistý průjezd“. Pozdravili jsme Dejva a dalším bahenním marastem jsme se kousali k Malevil resortu. Poslední tři kilometry známe. Před cílovou rovinkou fotí a povzbuzuje Dejv a s Michalem projíždíme ruku v ruce ve vítězném gestu cílem v čase 6:58. Martin dojel asi 5 minut před námi a Detlef s Honzou necelých 11 minut po nás.

Kdyby nezapršelo, bylo by to o něco rychlejší. Terén opravdu hodně hodně těžký ve třetí čtvrtině závodu, tedy mezi 50-70 km.

Pokud bych se měl této parády účastnit opakovaně, tak jedině na celopéru a trochu natrénovat sjezdy. Byly dva momenty, kdy mi nezbylo než pustit brzdy a doufat. A tyto chvíle, od jisté doby, opravdu nemám rád. Ostatně Lewis Hamilton po nedělním karambolu ve Formuli 1 v Monze ocitoval má slova z loňského června: „Byl to velký šok. Všichni riskujeme, ale dokud takovou situaci neprožijete na vlastní kůži, nedokážete reálně zhodnotit, jak tenká je hranice a jak křehcí jsme," krčil rameny šestatřicetiletý závodník, který je vedle Michaela Schumachera nejvýznamnější figurou historie formule 1.

Ale ať nekončíme pesimisticky. Byla to zkušenost jako hrom. Nevím, jestli to je nejtěžší mtb závod u nás, ale určitě jeden z nejtěžších. Drásal je sice o něco delší a nastoupá se téměř o kilometr víc, ale vzhledem k terénu by mi měl vyhovovat víc. Takže výzva pro 2022 se rýsuje na obzoru:) Kdo se přidá?

A hned za týden nás čeká domácí Pražská 50. Úplně jiný závod, tempo na 50 km, tak uvidíme, komu a kam se podaří posunout své limity. Svůj cíl má, myslím, každý.