Kamenický MTB maraton Van Gillern Cup

vysledky van gillern cup 2022.pdf (199729)

Van Gillern Cup 2022 aneb DNF, které potěší

Na závod nás navedl Honza, který má poblíž Kamenice chatu. V pátek jsem si chtěl zajet časovku v Zahořanech, neboť podle Meteoradaru jsem se měl přeháňkám vyhnout. Jenže v Jirčanech přišla smršť a právě od Jílového a Kamenice. Z časovky potupně sešlo a déšť pro druhý den nevěstil nic dobrého. Podle informací od místních bajkerů bude druhý okruh (delší a techničtější) hodně nebezpečný. Vůbec se mi do něj nechce, tak volíme s Bogasem taktiku – Uvidíme ráno. Bude-li pršet, nikam nejedeme, nebude-li pršet, pojedeme jen první kolo (kratší, rychlejší).

Ráno se registrujeme v hojném počtu – já, Detlef, Martin, Honza, Michal Král a Bogas v dresu Sport Invest.

Rozjetí a na start. Kluci už drželi lepší místo v koridoru, tak jsem na prasáka vlezl k nim, ale lidi kolem byli velmi slušní a nechali nás odstartovat jako tým. Kecáme, Detlef fotí, a když si chci zacvaknout, že se blíží start, rána ze startovací pistole. Co je v ruce, tak do kapes, zacvaknout a jedeme. Asfalt v pohodě, někde přede mnou Detlef, ostatní za mnou. První terénní vložka, vše zpomaluje, protože bahínko a louže. Dál ve velmi slušném tempu. Co druhé kolo? Moc se mi nechce, ale půjde-li to takhle dál, asi pojedu. Dojíždím Detlefa a povzbuzuju, že sjedeme tu díru před námi, což se tak nějak daří. Na asfaltovém výjezdu se to trhá a předjíždí nás Bogas. Chvilku ho visím, ale moc dlouho ne. Nájezd do lesa přes bahnitou louži, kde se Bogas zvedá ze země. Nic vážného, tak jedeme dál. Kořenová pasáž, Detlef jde přede mě a já dostávám kopance, že jsem rád, že se kola jakž takž držím. Nohy ve vzduchu, prdel ve vzduchu, jen držím řídítka a opakuju si, ne přední brzdu. Už koukám, kam se budu skládat, ale dopadlo to dobře. Sjezd na cestu, rachot a klacek v přehazovačce. Zastavuju, Detlef odjíždí a předjíždí mě Bogas. Klacek sám vypadne, tak pokračuju, ale nejede to. Aha, mám jen čtyři nejmenší kolečka vzadu. Buď ohnutá přehazovačka nebo patka. S tímhle do druhého kola? Nevím, nevím. Jedu chvíli ve dvojici s chlapíkem, kterému ujedu, když nás předjedou dva mlaďasové, kterých se do kopce chytám a chlapík odpadá. Jenže přišel kamenitý sjezd a řetěz zůstává na nejmenším kolečku. Mírný stoupání, lidi kolem mě točí klikama jak větrné mlýny a já na převod malý – malý to rvu a bojuju o každou úvrať jako Radim Skála na Author Cupu, když mu pro změnu neházel přesmykač, nebo jako se jezdí Pražská bouda na Krakonošovi;) Tak tohle do druhého kola nepůjde. Prudší stoupání, sice nic zásadního, ale neušlapu to. Jdu pěšky. Do druhého kola nejedu a na tváři se mi objeví úsměv. Mám i objektivní důvod;) Předjíždí mě Martin, za chvíli Honza, a nakonec mě dojede Michal. Chvíli s ním jedu a snažím se ho povzbudit, protože nevypadá vůbec dobře. Bohužel dvojice, se kterou jsem ho chtěl vyslat, nám ujela, takže do prostoru startu a cíle přijíždíme spolu. Michal nesměle pokračuje dál a pro mě závod skončil.

Času mám dost, tak si říkám, že nejsem úplný antitechnik, ačkoliv poslední dobou jdu s každým prdem do servisu, a když jsem měl v minulosti rozebraný kolo do poslední kuličky v každém ložisku, které na kole je, kola jsem si sám vyplétal a centroval, tak bych mohl zjistit, co je s tou přehazovačkou. Na první pohled něco s lankem, neboť volně plandá. Přitom by asi mělo být někde uchycený. Tady to vypadá, že se ten úchyt urval. Ale asi ne, tady přeci nemůže za tu hazku tahat. A mám to. Nic utrženýho, ani ulomenýho. Lanko vytržený z úchytu. Žádná věda, půjčuju si imbus, lanko připevňuji a kolo je způsobilé na jízdu domu. Nehází precizně, ale na dojetí úplně v pohodě. Cestou mi ještě rupne drát v kole, takže nepokračování v závodě bylo jednoznačně správné řešení.

Za pár minut dojíždí Michal. Co tu děláš? Ty jsi to vyhrál:) Tvl, já tu někde zabloudil, vůbec jsem nevěděl kam jet a najednou koukám, že tady jsme před chvíli jeli a jsem v cíli. A přeci nepojedu do třetího kola, že jo:) Přichází zmatený pořadatel a nesměle zjišťuje, jestli jako Michal projel celou trať a už je tady:) Vysvětlíme situaci a Michal je náš druhý DNF.

Do hodiny začnou dojíždět první závodníci a z komentářů je jasné, že navigace nebyla ideální. Jeden koment za všechny: Tvl, něco mi říkej o bloudění. Ty tmavě modrý šipky na hnědým stromě v tmavém lese…

Od nás dojíždí první Bogas (2. místo v kategorii). Taky bloudil ve dvojici s Detlefem (Hele, tady už jsme dneska jeli. Hm, já tenhle kopec jedu už potřetí:) a rozdělili se, když měl Detlef defekt a zkoušel projíždějící závodníky, zda nemají duši. Detlef dojel pár minut po Bogasovi. S větším odstupem dojel Martin. Navigační masakr. Bloudili jsme s Honzou. Po několikátém zakufrování Honza ztratil mentální sílu, nadával a zůstal někde za mnou. Ten naštěstí dorazil celý, živý a zdravý pár minut po Marťasovi.

Další fajn hodinu jsme strávili probíráním závodu, výborným občerstvením, počkali jsme na vyhlášení a tombolu, kterou losovaly děti závodníků MTB Horo a kolem třetí hodiny jsme se rozjeli každý svou cestou. Za rok si to klidně zopakuju. A potvrdilo se, že tyhle akce jsou nejzábavnější, když se sejde skvělá parta a nespěchá se honem na registraci a start, odjet závod a čau, já musím letět…

Zajímavý určitě budou také postřehy ostatních nejen z druhého kola závodu. Radim

a taky něco od Detlefa:

Van Gillern cup

parádní účast 5 členů a jednoho kamaráda naznačovala zábavu od rozjetí po tombolu. Na startu jsme se šikli k sobě jako správný MTB tým a prokecali se až k výstřelu, nestihl jsem si dát gel ani zapnout hodinky... fofr hned od začátku, měl jsem pocit že nemůžu dýchat, ale pořád jsem makal k udržení skupiny, po cca 3 km si uvědomím že ty rychlící pojedou krátkou, zpomaluji a zapínám hodinky, jedu už volně a snažím se nabrat dech, dojíždí mě Radim a chvíli jedeme spolu ostatní jsou někde za námi a vlastně se s nimi celý závod nepotkám. Radim mi trochu cukne, ale v terénu jej zas dotáhnu a hle tady se koupe Bogas, naštěstí se bez problému zvedá a jede s námi, Radim najednou mizí a už ho za sebou nevidím, tak to valím s Bogasem. Po rovinách mi to vůbec nejede, všichni to pálí a mě to hrozně bolí a nevím proč, přitom v terénu a do kopce jsem daleko silnější než ostatní. První kolo za námi, všichni kolem mě končí a jedu sám za chvíli mě  předjede Bogas, který váhá zda pojede dál o kus dál telefonuje a čeká na mě, nakonec jedeme společně a Bogas mi hlásí, že mám až moc zadní kolo podfouklý a to je ten důvod proč mi to po rovinách tak nejede, krásný drsný terén si hodně užívám, pár skoků a Bogas se už zase válí, dneska má svůj den :-). Valíme po šotolině a špatné značení nás vede s trasy a záhy bloudíme, dostáváme se zpět na trasu, ale tuhle část už jsme jeli před půl hodinou, vracíme se, bloudíme až konečně najíždíme na správnou cestu, bohužel mám úplně prázdno, Bogas odjíždí a já jdu pěšky a každého projíždivšího prosím o duši "mám jednu" hlásí mladík a klepe si na srdce, tak tu si nech :-) asi desátý mi jednu věnuje a rychle přehazuji, vůbec nevím v jaké části vlastně jsem a kolik toho mám před sebou, mám pocit, že jsou už všichni v cíli a já se tu trápím a bloudím, pořád mám pocit, že jsem tu už jel několikrát, tady už jsme někde jeli do cíle, ale ono se to tu motá pořád dokola nebo co? a konečně odbočka pásky a do dveří, tady s někým bojovat by bylo o život jen taktak se do nich vejdu a cíl... Bogas, Radim, Michal tady už jsou fakt všichni...  ale ne Radim pro technický problém zakončil jen 1.kolo, Michal zabloudil a dojel příliš brzo, a Bogas byl přede mnou. Brácha dojíždí cca po 10min a za dalších 10 Honza, bloudili taky. Umýt se v lavóru, pivko a jídlo, vyhlášení a i tombolu jsme si užili...

Biku zdar Detlef 1.9.2022