Klikovy Vrchy

https://www.cfc-kladno.cz/rfc_vysledky.php?%20event_id=266&league=&category=

Klikovy vrchy 2022 aneb start z říše snů

Klikáče jsou akcí organizovaných amatérských silničních cyklistů a jsou součástí seriálu závodů během roku. Takže to není klasický pouťák, ačkoliv se přihlásit může každý, a proto i konkurence je trochu jiná než na velkých akcích tipu Krakonoš, Železný dědek atd.

Start byl trochu z hecu. Na Zeleňákovi mi Radim Skála říká – Tu Pražskou 50 bych objel na krosce, když se přihlásíš potom v neděli na Klikáče. A takový hovadiny, to je něco pro mě. Konec sezóny, není na co šetřit síly a závod v nádherném prostředí, bez ambicí, na pohodu… Tak jo.

Cestou ke startu nás míjí první balík, který startoval v 11 hod. Náš startuje v 11:08 a my se dostavujeme asi v 11:05. Pět minut po nás startuje nejstarší balík. Hele, Kolíkáč, toho se zkus držet. Hmm, znám ho z tvých reportů, to asi neprojde;) Ale on je po nemoci, tak by to mohlo klapnout. No, ukázalo se, že nemohlo:)

Trochu se rozkoukáme a je tu start do kopce za zaváděcím vozem. Jede se svižně, ale žádná kaše, hurá. Na horizontu vpravo, rovina a balík nádherně jede. Párkrát je potřeba lehce přibrzdit a zase si to dojet, tak se chci posunout dopředu. Zkouším to zleva, ale jsem, neúmyslně, zavřen. Radim Skála jede vpravo a dostává se kus dopředu, ale za chvíli je zase za mnou. Jenže vpravo je místo, tak se tam přesunu a… aha, už vím, proč je tu místo, tady odsud fouká a pěkně ostře. Tak se mačkám vlevo, abych se trochu schoval, což se daří. Ostrá levá a já se za Kolíkáčem vyvážím na nějaké desáté místo. Frajeřinku, vyjetí až na čelo balíku, si odpouštím, i když síly by ještě byly. Jede se úžasný kalup kolem 50 km/h.

Městečko, první kopec a rozdávají se karty. Tedy alespoň v mém podání. Balík se vzdaluje, pár lidí mě sfoukne jak svíčku – v sedle, v kadenci a jedou snad o 5 km/h rychleji. Je to krása, ale trochu mě to s…;) Neuvisím ani staršího chlapíka a je tu Radim Skála. Tak jedeme. Jó, jel bych, ale vyšší rychlost ze sebe nedostanu. Vidím, jak se přede mnou formuje skupinka, která se lehce vzdaluje. Jedu sám, ale mám je na dohled. Přijede číslo 705 (není ve výsledkách, takže nevím, kdo to byl), pojď, já ti vystřídám. Jedeme tedy ve dvou, střídáme, ale skupinu nesjíždíme. V kopcích se trochu vzdaluju, takže zvolňuju a čekám. Ve Všetatech jsme pod stoupáním a skupina je nahoře. Ještě je vidíme na horizontu za Všetatama a to bylo na posledy. Za Panoším Újezdem si říkáme, že nám nemohli takhle na 1 km ujet, ale já cítím, že uvadám a Panoší Újezd jsem určitě nejel, jak bych si představoval. Ve dvojici skupinu pěti, šesti nemáme na tom větru šanci sjet. Naopak sjedeme k Berounce a láme se to nahoru do Skryjí. Tady jsem ještě v čele naší dvoučlenné skupinky. Ale nahoře mě předjede, a to bylo poslední střídání. Držím odstup, ale nesjíždím. Už se v duchu loučím, že mi zmizí, ale pak se zase přibližuju. Jako na gumičce, ale do háku se už nedostanu.

Až za Broumama nás sjede dvojice. Chytám se druhého závodníka, sjedeme číslo 705 a jedeme ve čtyřech. Kde se ve mně vzala ještě síla na takové tempo nevím, ale dlouho nevydržím a pod Leontýnem si vystupuju. Nicméně trojici pořád vidím a pořád se drží rozestup 10-15 s. A to až dolů do Zbečna. Když najíždím na most, oni jsou na konci mostu. Rezignuju na závodní tempo a soustředím se na vyjetí kopce v nějakém stylu, ideálně plynule v kadenci. Což se chvílemi daří, chvílemi to jde z tuha. Pod kopcem vidím tu trojici, jak sjela někoho z prvního balíku. Zapíchnu oči do asfaltu a jedu. Pomalu se přibližuju a pod křižovatkou Písky jdu před něj. Doprava a stoupání pokračuje na Požáry. S tím jsem moc nepočítal, ale koušu to. Přede mnou je odpadlík z té trojice, ale je daleko. Jak se to srovná, moc si neodpočinu, protože fouká proti. Melu fakt z posledního. Chceš střídat? Vynořil se Luděk Šmíd z nejstaršího balíku, ročník ´62. Asi už mi to moc nepůjde, říkám, ale chytám se. Jak mám jít dopředu, tak to je řehole. Dvakrát vystřídám. Když jde podruhé dopředu on, prohodí: Teda já už jsem totálně prošitej. Já jsem už úplně jalovej, odpovídám a tentokrát se už nechytám. Na křižovatce Lány, Nový Dům mám najednou 15 m odlep. To už nesjedu. Do Nového Domu se snažím, rovina a malý skopec

v protivětru. Cíl je ale kus za vesnicí a silnice se zvedá. Mám pocit, že stojím, že by mě předjelo dítě na tříkolce. Pravá a ještě 1500 m. Jestli je cíl nahoře pod tím lesem, tak tam už nevyjedu. 1000 m, to snad fakt vyjde až pod ten les. 500 m, že by ne? 300 m a vidím cíl v mírném stoupání. 100 m a pořadatelé povzbuzují. Jdu ze sedla, ale rychlost jsem nezvýšil, nohy jsou úplně tuhý. Kdybych se nezvedl, tak snad z toho kola spadnu;) Cílem jsem projel rychlostí chůze. Ale co teď? Další otočení už nedám a vycvaknout se bojím, abych nespad, protože mě neudrží nohy. Moc možností není. Vycvakávám, o nohu se opírám jako o stojan a čekám, až se trochu vzpamatuju. Takhle už jsem se dlouho nevyndal.

Že prý nohy stejně jedou nejlíp druhý den po závodě, ocitoval hlášku Kapra z Vinohradských šlapek Radim Skála. Tak s tímto tvrzením, vážení, bych si dovolil nesouhlasit;) I když kdo ví, jak bych to jel, kdyby nebyla den předem Pražská 50? Třeba bych to zajel opravdu hůř:)

Nakonec 38. z 54 není pro mě v této konkurenci žádné zklamání. Trochu škoda je, že čas 2:30:16 jsem zajel průměrem 29,9 km/h. Těch pár vteřin to někde chtělo;) Třeba si docvaknout tu trojici:)

Velký dík lidem z CFC Kladno za organizaci. Super trať a dobře zajištěná. Rád si to zajedu znovu, ale jestli to bude třetí neděli v září, tak to budu rozmýšlet hodně hodně dlouho;)