Krakonošův cyklomaraton

Krakonosuv_cyklomaraton_2023_2023_00_17.xls (98064)

Krakonoš cyklomaraton – 136 km, 2200 mnn

Jednalo se o můj první silniční závod v životě. Můj cíl bylo dojet a ideálně pod 6 hodin a ideálně se držet, co nejdéle Radima M. to se mi bohužel nepodařilo. Naposledy se vidíme, když jsem si od něj bral 3 hořčíky a on se jel rozjet. Já jel z Adršpachu a měl jsem už 18 km v nohou takže již rozjetý. Šel jsem  pozdravit parťáky z Calpe. Na startu jsem Radima ani Janu nenašel tak jsem dal bundu manželce od Tomáše. Ve startovním roštu jsme tři parťáci z Calpe Já, Tomáš a Honza – oba lepší jezdci. Jel jsem prvních 11 km v  balíku za Tomem, ale lehká nervozita u mě a riziko pádu je veliké a nervozita je cítit z okolí. Peloton se trhá a já si najdu velkou skupinku a vezu se s nimi až do Žacléře. Celkem i pracuji na špici až mi jede borec říká ty za to vezmeš jeď tempo. Sorry já se to učím mu odpovídám. Přicházejí první větší kopec na Pomezky přes Polsko. Tipuji 8 km, ale tento typ kopce mi sedí. Vytvořila se desetičlenná skupina a jedu celkem i vepředu, ale ke konci mi dochází. (Ještě při závodě mi říká Radim Skála, já jsem vás tam viděl a jeli jste slušné tempo)  Vidím, že se borec oblíká vestu tak se ho ptám už jsme nahoře, tak se kousnu a dojedeme společně. Nahoře první občerstvovačka a projíždím jí. Následuje první sjezd. Zalehnu a stejně ztrácím :D Předjíždí mě pár lidí ve sjezdu. Kluci mi pak vysvětlují, že to je těmi vysokými carbonovými koly. Nešlapou a stejně jsou rychlejší. Po sjezdu mírný výjezd do Pece a tam mi to moc nechutnalo a naštěstí jsem se vyvezl za borcem. Pak to přišlo. Výjezd na pražskou boudu. Myslím na Bogase jak mi říkal v týdnu. Já to jel na biku a není to zase tak hrozné. Ten začátek? Co to kurva je jako? Tak jdu dolů a tlačím kolo 30 metrů a pak si doplním vodu od borce a ještě mě roztlačí do kopce a počká než se zacvaknu. Připadám si jako na Tour. Děkuji mu a jedu dál. Stoupání příšerný. Kličkuju, abych to vůbec vyjel. Nahoře jsou diváci a podporují tak jdu do stojky a kousnu to, ale bolí to.   Ve stoupání mě dojíždí Radim Skála a jedeme spolu od 76 km až do cíle. Nahoře napít se a žádám jídlo a tam mají jen rozinky aha tak jedu. Následoval nejdelší a nejtěžší sjezd do Dolního Dvora. Začíná pršet. Přemýšlím, zda nepoužiju profi bundu od Detlefa, ale natáhnu jen rukávy a jedu. Bylo to hodně mokré a rozbité a místo i gravel cesta. Na gravelu jsem předjel borce v euforii si říkám já jsem biker tady se musí jet a pouštím to, ale stejně na asfaltu mě předjíždí Radim Skála. Paradoxně moje nejsilnější disciplína sjezdy z biku je tady nejslabší. Po sjezdu následuje stoupání do Strážného. Ideální stoupání pro mě. Vedu skupinku včetně Radima, kterého dojíždím a předjíždím a tempo mi přijde pomalé tak jdu do úniku. Po výjezdu další občerstvovačka a pokouší se o mě hlaďák a to byl takový krásný pocit dát si rohlík s klobáskou a 6 melounů. Následuje sjezd, kde se snažím držet. Radim zase lehce odjíždí, ale dole na rovině si všechny dojedu a jdu zase do čela. Cítím si dobře tak zkusím jet rychle a pokus o další únik, ale tentokrát je regulérně táhnu. Přichází poslední stoupání na Hofmanky. Radim pokračuje ve své edukaci. Toto je poslední kopec a není se na co šetřit. Jedu v balíku. Citím se dobře tak si říkám zkusím je otestovat. Jelo nás asi 6. Ve městě za to vezmu a ke mému překvapení oni nereagují oni nereagují. Zase jsem si připadal jako na Tour, když Jonas slyšel z týmové rádia Pogačar nereaguje jeď Jonasi jeď. Tak jeď Michale. Nadělím jím tak cca 20 sekund předjíždím dva odpadlíky, ale následuje sjezd, kde mě zase sjíždí, ale vlastně to je dobře, protože se tam připletli borci z týmu ACC Praha jeden mi povídá ve výjezdu na pražškou boudy – já jsem myslel, že jsi Radim? Odpovídám mu, že ten zřejmě neodstartoval. Kluci z toho týmu nás aspoň slušně odtáhli po té státovce tam jsme jeli asi 48km/h docela cvrkot, ale v pohodě se držím. Ke konci nám odjiždí ještě s jedním střízlíkem. Zůstávám s Radimem Skálou a pokračujeme a hurá vidíme  kruháč. To vím od Radima M., jakmile ho uvidíš tak je konec. Trochu to bolí. Radim Skála jede první nabídnu mu střídat a nechce. Následuje dojezd. Vidím 1 km do cíle a stále jedeme spolu. 300 m cedule Radim zkouší zrychlit. Tak si říkám teď je čas. V klidu ho přežehlím a dojiždím do cíle. Ani se nejednalo o spurt. V cíli je mezi námi pár sekund tak cca deset tipuji, ale Radima mám za dobrého silničáře, takže jeho skalp mě těší. 30 sekund za mnou dojíždí Honza Dvořák parťak z Calpe, který to měl loni za 4:20, ale letos píchnul. Na to se historie neptá a další hodně cenný skalp. To je krásný oslí můstek, kde jsem měl opravdu perfektně ! připravené kolo od Bogase ! Říká mi. Řazení pozor - sešteloval jsem ti to a nepůjde ti to přehodit na Španěla – já to mám stejně na své elektrice. Díky Bogas ! Perfektní práce. Jsem v euforii asi mu nabídnu, že mu servis nebudu platit a řeknu mu, že může na svém IG promovat, že je můj osobní mechanik. Nakonec 205. místo a čas 4:52. Pro mě euforie a čas z říše fantazie. Pod 5 hodin s tím jsem nepočítal a jsem maximálně spokojen. 205. místo z 350 zní nic moc, ale 3. Vakoč a 4. Kollert tak asi to byla kvalitní startovka. Po závodě kecám s klukama z Caple a i Radimama a klobuk dolů před naším Radimem, že tam vydržel. Ten mi vysvětluje, že neodstartoval – problém nejspíše s lankem a nemohl přeřadit na vyšší pastorek. Já bych asi hned naložil kolo, manželku a jel nasraně domů a ještě seřval manželku, abych si ulevil. Závěrem srovnání, že bike závody, co jezdíme jsou o náročnější. Tam jedeš za svý a rozhoduje se v terénu, kde můžeš dost získat i ztratit. Zůstávám biker !