Krakonošův cyklomaraton

20240615_krakonosak_95km_abs.pdf (380552)

Krakonošův cyklomaraton (KCM) 2024 aneb sprint na dětské trati

V životě by mě nenapadlo, že závod na 90 km s převýšením kolem 1250 m nazvu dětskou tratí, ale když jednou zkusíš dlouhou, tak tohle je pak brnkačka;)

Na krátkou jsem se přehlásil hned po Berounu, protože jsem si uvědomil, že čtyřdenní Alpen Tour začíná pátý den po Krakonošovi. A nechat si jen tři dny na regeneraci, protože čtvrtý den s přesunem do Schladmingu není moc odpočinkový, není dobrý nápad.

Před závodem si říkám, ty jo, vždyť mě závod končí vlastně po nějakých 45 km na Pomezkách. Potom je to 45 km dolu a po rovine do Trutnova. Tak zkusím udržet skupinu a trochu nahoru máknout.

Registrace tentokrát v krásné budově staré elektrárny v Poříčí, předměstí Trutnova. Stíhám ji již v pátek tak akorát. Z Prahy jsme vyjeli později kvůli návštěvě lékaře, a tak jsem si dal i projížďku ještě „doma“, abych vyzkoušel nové kliky s o dva zuby většími převodníky. Kolo ok, cesta ok. V Praze ještě dvě bagety z Bageterie k večeři, kterou jsem doplnil v Trutnově při setkání s Radimem Skálou utopencem a dvouma Staráčema z tanku. Závodní večeře jako hrom.

Ráno jsem k snídani vynechal vajíčka, posledně trochu tlačila v žaludku, takže pečivo, sýr, zelenina, jogurt a křupinky a hodně džusu. Při rozjetí se potkat s Michalem Králem v rekonvalescenci a plánovaně/neplánovaně s Radimem S. Oba kluci jedou dlouhou a Radim mě ještě do koridoru krátké trati, která startuje o pět minut později, vysílá se slovy: Jestli mě předjedeš, tak mě pěkně nas…;)

V koridoru jsem včas a jsem zhruba v pětině startovního pole. Odjede dlouhá a za pět minut vyjíždíme. Jsem blízko zaváděcího vozidla, takže se kupodivu nejede kdovíjak ostře, a hlavně se tedy moc necuká. Na konci Trutnova je odmáváno a eliťáci z Elkov Kasper mizí v dáli. Já jedu s lidmi kolem sebe a utíká to náramně. Výjezd přes Olešnici byl vždycky strašák. Teď si ale všimnu, že jsme v Olešnici, až když míjíme kostel. Ty jo, dneska to fakt odsejpá. Teď bude ještě brdek nad obcí. Tam mi to trochu cukne, ale ne moc a po sjezdu do Lampertic jsem ve skupině. V Prkenném Dole na výjezdu na hlavní mě ale skupina vyklepala. Po stoupání do Žacléře to ještě zkouším sjet, ale marně. Dokonce ani nechytám dvojici, která to také sjíždí a úspěšně. Ach jo, na bočáku sám. Ale ne dlouho, chytám další skupinu a s tou letíme do Lubawky tak, že sjíždíme odpad z té předchozí. V Polsku lidi fandí, je to fajn. Na dvou mírných kopečkách (dříve jsem se nikdy

netěšil na ten kopec za Lubawkou;) se to trochu nadělilo, ale já byl spíše v popředí. A začínáme stoupat pod výjezd na Pomezky. Pokukuju po Radimovi S a Michalovi, ale nic. Držím skupinku, která se na výjezdu na Pomezky dělí. Tady jede každý za svý. Sice předjíždím, ale hlavně lidi z dlouhý. Na cca 30 žlutých čísel připadly snad jen dvě růžová. Až pod vrcholem dorazím a předjedu skupinku čtyř od nás.

Občerstvení projíždím, teď už jen sjezd do cíle. Tady už kluky nesjedu, neboť pod hlavním klesáním se trasy dělí. Postupně se sjíždíme a tvoříme skupinu. Jede se mi skvěle, takže když se to narovná, jdu dopředu a tahám. Jednou, dvakrát vystřídám a vidím oranžový dres a radar na kole. Že by Radim S? Blbost, ve sjezdu ho nemůžu sjet. Ale blížíme se a je to dvojice oranžový a zelený. Radim a Michal. Tak kluci jedou takhle spolu. Později se dozvídám, že takhle spolu jeli jen tady. Do Pomezek se tak nějak předjížděli, tady jeli spolu, na Pražskou nechal Radim Michala za sebou, a pak už jel každý svoji akci.

Dotáhnu náš vlak k nim, pozdravím a oba se zapracují. Táhnu přes deset lidí – cca 9 od nás a 5 z dlouhý - a nemám potřebu vystřídat. Baví mě, že můžu potáhnout a pomoci někomu z dlouhý. Ale rozdělení tras si užívám. Vehementně ukazuji, že jedu vlevo a jsem rád, že nemusím na vraždu na Pražskou boudu, a pak Strážný a Hoffmanky.

Po odbočení jedu do strany, abych přeci jen vystřídal a trochu si odpočinul. Chlapík, co jde přede mě zvedá palec. Ó, uznání rovnou na trase… potěší. Přes Svobodu letíme proti jižnímu větru, protože točíme asi v pěti lidech. Před Hrádečkem začínám spekulovat. Je nás tu devět, cítím se dobře, já nechci jen dojet v této skupině, já ji chci vyhrát:) Na Hrádeček se to pokusím roztrhnout, ale jsem více vpředu, než obvykle, takže kolem mě nejsou žádní nazdárci, a když se ohlídnu, všichni jsou za mnou. Ok, jdu šetřit síly na finiš a do Trutnova už dávám čelo balíku jen dvakrát.

Mírné stoupání ve Volanově (předměstí Trutnova) jedeme stále všichni. Držím se v popředí skupiny, abych chytil případný nástup. Rovina a brdek. Je ten kruhový objezd asi 1 km před cílem už tady nebo to bude ještě trochu přistoupávat? Pod horizontem brdku za to bere chlapík a holka. Vyrazím taky, ale nedocvaknu. No nic, třetí ze skupiny je taky „bedna“. Jj, je tu už kruháč. Kdybych si byl jist, tak vyrazím za nimi důrazněji, ale takhle mám manko desítky metrů. Jdu ze sedla, abych se přiblížil, neohlížím se. Sjezd k pivovaru, poslední levá a do cílového koridoru. Chlapík řadí, ale ve sjezdu z Hrádečku to položil na pravý bok, všiml jsem si, že mu úplně nesedí řetěz, asi hnul z hazkou a tady se to potvrdilo, protože mu řetěz spadl. Než ho nahodil a mohl začít spurtovat cílovou rovinu, byl jsem před ním. Holčina se zdržela s ním, takže jsem cílem projel jako první z naší skupiny. Na pásce jsem si ještě všiml kluka vlevo, o kterém jsem neměl ani ponětí, ale nestihl to. Se štěstím, přesněji, díky smůle (to ale k závodění také patří) Jardy Suchýho (1961, plus 15 let) z Ráfkárna Idea Hradec Králové, se to povedlo.

V součtu to dalo 84. místo, tedy první stovka na silničním závodě s průměrem 34,5 km/h s tím, že Trutnov – Pomezky byl průměr přes 28 a z Pomezek do Trutnova 46,9 km/h.

V cíli mi Jarda Suchý a ta holčina (Michaela Fejková), loňská vítězka své kategorie a celkově 4. žena, chválí ještě jednou tu lokomotivu. To ještě umocňuje radost z výsledku a pocit, že už snad nějakou kvalitu přeci jen jedu.

Po závodě mi ještě Radim říká, abych příště zapracoval na tom střídání, a alespoň prohodil pár slov s dojetými kamarády;) Prý byl asi pátý, ale nešlo se ke mně propracovat;)

Lepší rozjetí před etapovým MTB závodem Alpen Tour jsem si nemohl přát:)