L'ETAPE CZECH REPUBLIC BY TOUR DE FRANCE

20240817_letape_prachatice_ABS.pdf (930666)

L’Etape 2024 – Horská etapa Prachatice aneb Krásný silniční závod i přes počáteční déšť

Předpověď je taková všelijaká, takže optimisti věří, že nezmokneme, ale jakmile jsme vyjeli na start z Jelemku, začaly padat první kapky. U hlavní silnice už celkem déšť, tak se s RS schováme v autobusové zastávce a přístřešek sdílíme ještě s jedním koloběžkářem. Když je nejvyšší čas vyrazit do Prachatic, déšť sice téměř ustane, ale odspodu jsme promáčený během prvního kilometru. Jakožto účastník loňské L’Etape mám startovní číslo do prvního koridoru, zatímco RS a Michal Král do posledního.

Na startu ještě moknu a zima je tak na hraně. Sundavám větrovku, zapínám Stravu a za pět minut slavnostní start. Asi 8 km za zaváděcím vozidlem, ale není to sjezd jako na Klínovci, takže dobrý. Jsem vepředu, moc to necuká, ale nechávám si odstup a každou chvíli se někdo do té mezery přede mnou nacpe. Už neprší, ale je mokro. Za Husincem start a stoupáme do zvlněného profilu. Ještě se nějakou dobu propadám, než si začnu všímat, že jsem v okolí těch samých dresů. Trasu mám špatně nastudovanou, nicméně tady vím, že pořád přistoupáváme, a když přijde první občerstvovačka, je mi divný, že máme za sebou jen 14 km. Ve skutečnosti to totiž bylo už přes 30. Nezastavuju, svoje zásoby mám. Chytám dvojici, ale za chvíli nás dojede skupina a jedeme asi v šesti. Klasicky občas někde zaspím a mám tam odlep, takže se to snažím dolepit a docela to jde. Poprvé si fan zóny všímám v Chvalšinách, kde nás proženou kolem náměstí, které je obsypané lidmi. Mazéc.

Čekám na obec Vyšný, kde začíná stoupání na úbočí Kleti, zhruba v polovině etapy. Jenže přichází Český Krumlov a na kopci slyším atmosféru jako při Krakonošovi na Pražský. Když tam dojedu, tak je to něco neskutečnýho. Špalír, lidi povzbuzují, mají tlampač, muzika… ještě teď mi jde mráz po zádech. Jednoznačně to nejlepší, co jsem doposud podél tratě zažil.

Vedle mě jede Aleš Markvart z ČT. Prohodili jsme pár slov, protože zná náš dres, hlavně z Author Cupu a P50. Prý ještě 2 km a 100 výškových metrů. Aha, takže to už je ta Kleť, Vyšný nebyl. (On byl, ale je to už předměstí Krumlova a přijeli jsme tam z polní cesty bez cedule.) Občerstvení opět projíždím. Zhoupneme se po úbočí kopce a najednou cedule 75 km. Hezký. Tak to nejsme v polovině, ale už ve třech čtvrtinách. Sjíždíme do Brlohu a aktivně se zapojuji do sjíždění jedinců před námi. A v Brlohu je nás najednou místo tří

kolem deseti a opět vynikající lidi kolem silnice. Podle profilu poslední větší stoupání, kromě tedy finálního kopce. Jede se mi dobře a ze skupiny odjíždím. Se mnou ještě jeden a sjíždíme dalšího sirotka. Stoupání je trochu zákeřný. Celkem to jede, je vidět horizont, tam už to končí. Jenže za horizontem je vidět další. Dobrý, tak tam bude konec. Jenže tam je další horizont a takhle jich bylo asi čtyři nebo pět. Jenže jak se silnice srovnala a lehce zavlnila, skupina nás zase dojela. Před Chrobolama se jede utrh, což jsem nezachytil, ale zjišťuju, že jedeme zase jen dva. Chci si sáhnout na občerstvení pro ionťák, ale jede tam i ten druhý. Neriskuju kolizi a dojedu to na vodu. Moc km už nechybí, a když sjíždíme na odbočku na poslední kopec (1,6 km, 145 m), vylívám většinu vody, abych odlehčil kolo:)

Najíždíme tam tři vedle sebe. Tak schválně, kdo odpadne. Jeden se vzchopí a začne odjíždět. Druhý začíná ztrácet a já zůstávám mezi nimi. Chuť jít ze sedla a ještě o něco zabojovat nemám ani tu nejmenší, jsem rád, že jedu v sedle. I tak se pomalu přibližuji ještě k jednomu „zoufalci“ přede mnou. Tak nějak držím kadenci, ale moc nejde. Nicméně se dostanu na jeho úroveň a nějakých 10 metrů před cílem, možná méně, se před něj nasunu. To 206. místo za to stálo:)

Vydýchám a ještě se musí sjet do Prachatic. Ještě že finální sjezd pár dní před závodem vyndali z měřené části etapy a jel se nezávodně, protože tam nejet některé úseky rychlostí chůze by byla vstupenka do lesa a do nemocnice.

Slavnostní průjezd cílovou bránou a mám to za sebou. U melounů jsem pokecal s chlapcema, co jsme odkroutili většinu etapy společně, pozdravil jsem se s klukama z Alpen Tour a za chvíli dorazil Radim Skála a Michal.

Pak už klasika – kolo do úschovny, najíst se, na kafe, při tom probrat zážitky z trati, počkat na vyhlášení známých tváří – Venca Nežerka a Fíla Endler a zpět na ubytování ve stylu Aplen Tour – 6 km a tentokrát jen asi 250 výškových metrů:)

Další horskou etapu… úplně nevylučuji, ale rozhodnutý jednak nejsem a jednak ani ještě nepadlo rozhodnutí, jestli se vůbec nějaká další pojede. Jinak uzavřené silnice, velmi dobrý povrch, mnohem lepší než na Klínovci, pěkný to bylo. Plus ta neuvěřitelná atmosféra… Očekávání byla naplněna.