20200912_kpz_boleslav_trasaB_abs.pdf (269700)
| Pořadí | Poř./Kat | Start.č. | Jméno | Ročník | Země | Cíl.čas |
| 156. | 51./M40 | 213 | DavidČechovič | 1978 | CZE | 02:13:24.0 |
| DNF | 40./M40 | 221 | MartinČechovič | 1980 | CZE | DNF |
KPŽ Mladá Boleslav letos vybraná jen z nouze, do Vysočiny kam jsem se chystal mi něco vlezlo a tak nezbylo než přebukovat již zaplacené startovné. Přemluvil jsem i bráchu, abych závod nejel úplně sám, nakonec jel i když nebyl úplně nadšený. Slunný pěkný den a na startu klasicky plné startovní pole rozdělené na sektory jak je na KPŽ zvykem, už jsme něco najeli a tak místo zadních pozic 400+ nás řadí do čtvrté vlny 200+.
Start je volnější než jsme zvyklí, jelikož se jede za škodovkami pro parádu a ostrý start je o nějaký kilometřík dále. Jedeme svižně a mě nezbývá než se držet bráchy aby mi neujel, občas se protáhnout za ním mi dělá starosti a musím být neustále ve střehu, daří se mi hákovat a držet krok i ve stoupání, závod rychle běží rovinky, slabé kopce i klesání. I když v mezičase jedu za bráchou sekundu, v oficiálu mám něco navrch, jen díky pozdějšímu projetí startovní pásky. Pár dalších kopců a brácha zpomaluje, později si stěžuje na záda a mává na mě abych nečekal a pelášil dál, že neví jak to pojede. Dupnu do pedálu a chytám se skupinky jede pro mě vyhovující tempo, za nedlouho doháníme chlápka, který však čekal buď na svěřence, nebo syna a velí mladíkovy aby se chytnul a vydal ze sebe maximu, nelením a přidávám se, jeden dva kopce a jsme ve třech, držím se mladíka až do jeho krize, kdy je viděl, že mu došlo a tak se ještě vezu s chlapíkem, než mu dojde že mladý nejede. Zůstal jsem sám a tak poprvé šlapu za své, né moc dlouho, přiřítí se nadupaný závodník a mám co dělat abych s ním dokázal jet, tak jak rychle dojíždíme odpadlíky tak je i necháváme za sebou, i já po pár kilometrech ztrácím, ale za mnou už je skupinka, která mě mele, teprve teď si všímám, že to jsou žlutáci s kratší trasy, schovávám se a sprintuji s nimi, přeci jenom už je to do cíle co by kamenem dohodil, přestože je tempo dost ostré, zvládám jej a dokonce jsem jejich skupinku zpátky dojel, najednou zas zrychlují a to už nedívám, přesto mám před sebou jednoho, je z mé trasy a už vidím finiš, z leva nás spurtuje další modrý z 50desátky, stoupu a po neudusané trávě dupu zprava, beru jednoho a vteřinky rychle mizí a cíl se přibližuje, předjíždím i spurtujícího vlevo a malý souboj ve třech vyhrávám....
S takovou porcí energie se dojíždí mnohem spokojeněji než na doraz či bouchnutej. Vyhlíží bráchu, ale marně, už začínám být nervózní, když konečně aspoň telefon. Brácha nakonec nedojel, utrhl přehazovačku, hold rodina se nezapře :-)))
Detlef 2020