Mladá Boleslav Tour ŠKODA AUTO

Mlada_Boleslav_Tour_SKODA_AUTO_2022_00_14.xls (93472)

* nepatří do týmu MTB Horoměřice

KPŽ Mladá Boleslav aneb zas tak jednoduchý to nebylo

Z MTB Horo týmu jsem do Boleslavi vyrazil sám, a to již den předem na kole. V sobotu ráno jsem dojel na Krásnou Louku, vyfasoval číslo a jel se podívat na první stoupání. Jedu ho v klidu na velkou, to v závodě půjde taky. Nahoře potkávám Bogase. Sjedeme k jeho autu, doplním vodu a jedeme na start. Tradičně, když má člověk plno času, tak do koridoru to málem nestihne. Celkem zajímavě se startuje po vlnách 50 jezdců po dvou minutách. Startujeme v 11:08. Na louce jedu v klidu ze zadních pozic. V nájezdu na silnici si sjedu asi do středu našeho balíku a v kopci se lehce posouvám vpřed. A pak už moje klasika – skupinka přede mnou, skupinka za mnou a já se větrám. Sjezd a stoupání na Bukovno. Sjedeme se, ale při výjezdu na silnici jsem zase sám. Jak je tohle možný? Zahákuju předjíždějící dvojici, ale té se to nelíbí a cuknou mi, i když jeden to málem díky tomu položil do příkopu, ale ustál to. A zase sám na větru. Dolu a údolím na Katusice jedu sám. Předjeli mě asi tři lidi, ale takovou rychlostí, že jsem se o nic nepokoušel. Ve stoupání se posunu o pár míst vpřed a nahoře leží kluk s rukou na rameni. Rozhodně nevypadal, že bude pokračovat, lesem se už blíží doktor na čtyřkolce. Výjezd na Čistou a zformuje se skupinka, která… mi odjíždí. Jednotlivce ale sbírám ve stoupání na Hrdlořezy. Odtud už by to mělo být snazší. Jenže přijde mezičas. Zřejmě polovina závodu a já mám pocit, že jsem bez šťávy, ačkoliv jsem pil nad své poměry a i gel jsem vstřebal. Chvíli se střídáme ve dvojici s klukem v dresu ČS. Jenže přijede další týpek zezadu, chlapec se ho chytá, já nikoliv. Potkáváme se na hůře značeném místě, kde více lidí projelo rovně místo odbočení vlevo. Díky vracejícím se jsem nekufroval tak moc, skoro vůbec. Jenže mi to zase všechno odjíždí. Na spojce na Zvířetice mě předjede dvojice a jeden sólista. Nechytám nic a větrám se na samotku až pod hrad, kde skoro zastavuju, abych trefil správnou cestu. Ke hradu se tlačí pěšky a hle, lidi přede mnou, lidi za mnou. Opatrný průjezd hradem, sjezd a znovu tlačíme. Nahoře sjedu závodníka přede mnou, chvíli se schovávám a na nejvíc terénní vložku dojíždíme ve skupině. Za mě vše v pohodě až do sjezdu k Jizeře na úrovni Josefova Dolu. Najednou mě to nakoplo, ještě jsem si přibrzdil, další kameny a já začal na kole (s kolem) lítat jak Čestmír a už jsem hledal, kam to pošlu tentokrát. Zastavil jsem ve větvích a křoví u cesty, a při tom zůstal na kole. Dva kluci za mnou houkli, jestli vše ok. Jj, ustál jsem to, ok, díky. Sjel jsem k Jizeře, nikoho dojet se nedaří, naopak jsem zase nějakou pozici ztratil. Poslední stoupání bylo hodně, hodně nepříjemný. Pár lidí stojí vedle cesty a oddychuje. I mně začíná být nějak blivno, ale teď už to nějak dorazím. Něco mě předjelo, něco jsem předjel. Otevřená pasáž a sjezd do prostoru cíle. Zalehnutý na řídítkách odpočívám, ale v cílovém cca kilometru nemám náladu jakkoliv finišovat, takže ještě dvě tři místa ztratím a jedno získám. Jestli 236. nebo 233. je jedno, první polovina to nebyla a čas 2:23:00 taky není žádná hitparáda. Bogas byl v cíli o téměř 20 minut dřív.

Jestli za výsledek může páteční přesun nebo něco jiného nevím, každopádně trati v MB mám co vracet.

PS: Říkal jsem si a Detlef s Martinem to potvrzovali – MB, Jizera, placka… ýzy pýzy. Ale ono se těch 700 m musí někde nastoupat. Je to sice zhruba polovina stoupání v Berouně, ale je to pořád víc, než třeba na P50 a stoupání, ač jsou kratší, tak dokáží být velmi přísná. Nejlehčí převody nebo tlačení kola jako tady se nepoužívá ani na P50 ani v Bedřichově.