MTB BESKIDY TROPHY 2022

GENCLASOL.pdf (295461)

MTB Beskidy Trophy 2022

Už klasicky bráchu napadla další výzva pro náš progres v MTB, už dlouho mluví o nějakém etapáku, o Beskidech jsme mluvili před 4lety, ale zdálo se mi to drahé a daleko, před 3lety byl etapák v Čechách, zřejmě pro malý zájem a covid byl zrušen. Pro tento rok byl už brácha rozhodnutý vyrazit do Polska a s ním i Michal Kalina a jestli se nepřidám, chvíli mi rozhodnutí trvalo, nakonec jsem kývl, protože mi bylo jasné že taková příležitost možná už nebude a sám rozhodně nikam jezdit nebudu.

Michal Kalina pro zdravotní důvody nakonec jet nemohl a tak jsme ještě přemlouvali kluky s týmu, užuž to vypadalo, že pojede Radim s Bogasem, nakonec do toho nešli a hlavně Radim udělal správné rozhodnutí. Martin měl hezký plán, týden fest trénovat, týden dovolená a hurá do Polska, místo tréninku marodil s nachlazením. Já trénoval skvěle, pro změnu jsme dostal virózu v týdnu odjezdu.

Cesta autem byla dlouhá a pro mě fakt zničující, kašel, teplota, bolest hlavy atd. při příjezdu ještě vypověděl službu žaludek a všechnu energii co jsem do sebe přes den dostal jsem vyhodil do hajzlu, aspoň se mi udělalo trochu lépe, vůbec jsem v tu chvíli nedoufal, že budu schopen nastoupit. I tak jsme dojeli se registrovat. Celou noc jsem prokašlal a moc se nevyspal i přesto ráno už jsem alespoň přemýšlel o 1.etapě naštěstí jsme startovali až v 12:50 a byl dostatek času na snídani, připravit kola a dát se do kupy.

1.etapa - časovka 19km/800m startovalo se po 2min. 5 jezdců, náš čas přišel, nejdříve jsem myslel, že pojedeme přímo po sjezdovce nahoru a to mě rovnou zabije, neštěstí se odbočilo vlevo kde byl sklon alespoň trochu méně strmý, hned po startu všichni ujely, nemohl jsem zacvaknout a skončil jsem v kamenech ze kterých jsem musel potupně vyběhnout a naskočit až za nimi. Překvapilo mě, že tak po kilometru dojíždím mlaďase, který to zřejmě s tím startem přepálil, po sléze konečně dojíždím bráchu, ale už tady se necítím dobře, špatně se mi dýchá. Čas od času nás dojíždějí magoři  s dalších startů, po 6-7 km zas dojíždíme mi některé odpadlíky z předešlých startů, a je tu první sjezd downhill se vším všudy, úzký hodně prudký sráz mezi borůvčím s řadou kamení a překážek jak tam příroda nadělila. Snažím se to jet, chvíli se mi daří, pak přijde krutý úsek a raději vystupuji a jdu kousek pěšky, jeden jde kousek přede mnou a dva mě minou, lezu na kolo a zbytek, v očích smrt, dojíždím. Čekám na bráchu a pokračujeme dál do kopce, pak vjíždíme do trialu enduro, jedu opatrně, spousta kořenů, přírodních překážek, kličkování a převisy malý i velký. Pokaždé když za sebou slyším cvrkot raději stavím a pouštím všechny sjezdaře, když s něj vyjedu je za 5m cíl, brácha dojíždí po 10minutách překvapen těžkým terénem, tohle jsme nakonec zvládli, co ale bude dál?

...Brácha ví s tou 32 to už neutáhne, takže objíždíme servisy a hledáme xt30, ale marně, nakonec nás posílají do 30km vzdáleného města, tam ve dvou krámech taky nepochodíme a navíc je za 20min 18h to už bude všude zavřeno, přesvědčíme ochotného prodavače aby se pokusil ji na netu sehnat, nakonec nás posílá o kousek dál do prodejny Treku, mají ji a dokonce i výměnu stihli za pět minut šest. Jsme už hodně unavenej nejenom z časovky, ale i z virózy a všechno to pobíhání, sedáme na pizzu a jedeme na chatu. Konečně ležím a snažím se usnout, kašel mě neustále přerušuje, spánek je bídný a ráno žádná sláva, ale co zkusím to.

2.etapa - 56km/2200m na čerstvém vzduchu a v sedle se cítím celkem dobře, brácha s dobrým pocitem, že těžké kopce ušlápne když vyměnil převodník startuje s úsměvem. Pár fotek, projetí, banán a hurá na start kde startují všichni jak Classic, Adventure tak Lite, aspoň je plný koridor, jede se vesnicí nahoru, je to taková mávačka kolem jdoucích, po pár kilometrech stoupáme ostřeji asfalt se mění v šotolinu, nekonečné stoupání nekončí a nekončí a hups výstup po kamenech zatáčka a ještě prudší stoupák po kamenech ten už raději jdeme a zase nahoru, teď už to nahoru naštěstí nejde, takže padáme střel hlav po kamenech dolů, je to sjízdný, padáme, padáme a zase padáme ruce se klepou, žaludek vibruje a jsme u první občerstvovačky,  překvapení k mání je banán, pomeranč, rozinky a sušenka.. jo ještě nějaká buchta, čeho se mám kurva nažrat? Nic dám si banán, dva měsíčky pomeranče a rozinky, doplňujeme vodu a brácha hup hup jedemé!!! Kam to tak tlačí? Vzhůru do druhého kopce, není tak ostrý ale delší, jedeme v klidu a držíme se známých tváří, chvili se jede v lese po kořenech pak po kamenitých stráních, žádný lehký terén, stoupák jak prase, odbočka a zase nahoru brácha jede na můj vkus celkem svižně, mám co dělat udržet jeho tempo, předjíždíme kupodivu, ve sjezdech zase dohánějí oni nás, ostrý výšlap opravdu na velikého kašpárka už se dost motám, konečně horizont, brácha jede přede mnou a hlásí triálek a vrhne se tam jedu za ním ještě jedna holka něco polsky zahuhlá tak ji pouštím, krásný klidný sjezdík s boulemi, klopenými zatáčky takový relax, jenže po chvíli nevidíme modrou lajnu, značku nebo praporek, ještě trochu sjedeme tak potkáváme holčinu, je jasný že jsme zabloudili musíme vyšlapat zpátky na start trialu, brácha už vysílením a naštvaností nenachází energii, s holkou rychleji stoupu já abychom našli cestu, ještě kouknu do její navigace kde, že se máme napojit a nechám ji běžet, brácha je přeci už dost pod námi, čekám a společně vyšlapem, tak hledáme kdeže to máme jet, ale nikde nic, lidé nám radí, že někde tam, ještě se snažím prozkoumat kudy jsme přijeli, ale značka nikde, nakonec riskneme cestu a po 300m nacházíme modrou lajnu, hurá jedeme dál. Ztráta cca 40min větší vyčerpání dalších 100 výškových metrů a 4km, cena za nepozornost. Brácha si začíná stěžovat na prodřený palec, za nedlouho na žaludek, sjezd po kořenech a přírodní překážky jako v časovce jde raději pěšky, já to celé sjedu, vždy zastavím a čekám, ještě sjezd po šotolině a jsme u druhé... brácha vypadá na umření, povzbudím ho, že půlku už máme za sebou. Třetí kopec není o nic lehčí než ty předešlé, bolí mě hlava, hledám vzduch, škrábe mě v krku a mám neskutečný hlad, a pořád dál a dál do kopce, brácha šlape jen z odřeným uchem, každou chvíli zkolabuje, nadává ale stále jede. Terén je nepopsatelný, někdy to jde pak naprostý nesmysl, něco vyjedeme něco vyšlapeme, stejně tak i ve sjezdech. je tu hodně volného kamení, před rokem bych hodně úseků vůbec nevyjel, je vidět, že trénink a tahle akce mě dost posunula i brácha po kamenitých cestách letí dolů. Pořád je to víc nahoru než dolů, a tak doslova šplháme na vrchol, konečně tady obzor kam se podíváš, nádhera.. tak hurá na sjezd, doufám že to nebude brutus, první polovina už popsaná klasika, kořeny, kameny a skoky, výšlap a další sjez už je po šotolině až do cíle zaplať pořadateli :-)

...v cíli je k jídlu ještě houska , beru jich několik do foroty, po sleze mě napadá, že si je vezmeme do závodu, jen vyměním šunku za tvrdej salám. Brácha na chatě skučí, hodíme sprchu a do postele, pak jedu pro kebab, brácha stále leží, najíme se. není mi nejlíp, ale dá se to, brácha si hlavně stěžuje na totálně rozedřený palec, žaludek a záda. Vypadá to, že zítra už nenastoupí, přemýšlím jestli já taky, možná bych neměl, odpočinout si, vyléčit se to by bodlo, ale pak koukám na stravu, shodou okolností je tento týden závodní v nastoupaných metrech o startovné na P50, pořád když si to spočítám mám šanci... achjo. Večer jedu zas pro kebab, tentokrát je fakt velký, že ho ani nesníme, hodně piju, beru paralen, manukáč, ale ten dusivý kašel je za trest a navíc sousedé dělají párty, včera tu byl klid. Ve tři ráno se konečně utiší, dusím se až do rána, koukám na hodinky a spal jsem 3 hodiny, to je fakt zlý stres vylítne do oblak, ještě chvilku ležím. Je mi těžko, bráchu ráno trápí už jen ten palec takže lepí 2x a jdeme na to!!!

3.etapa - 49km/2000m opět mi je na kole hned lépe, jedem se projet a řadíme se na start, cesta je stejná průjezd vesnicí, ale zahýbáme doleva kousek od naší chaty a hurá do terénu, nikam nespěcháme i přesto se pomalu posouváme nahoru, hold endura jsou o něco těžší, tentokrát brácha netahá, poprvé kdy mám od startu klid :-), dá se říct, že scénář je stejný jako ve 2.etapě, tam měl brácha sice ještě pocit, že se někam můžeme posunout než jsme se ztratili, ale výsledek je nakonec skoro stejný. Terén hrozný, pořád kamení, kamení a kamení ať už nahoru nebo dolů. Brácha se opět přehřívá a staví u každého potůčky aby zchladil hlavu já se občas přidám. Když už máme dost nastoupáno padáme dolů a brzy nás čeká cíl, předjíždí nás další závodník, toho už neuvidíme, ale záhy další, opravdu z těch kopců snad letí, když nás dostihne třetí už se nenechám předjet takhle 2-3km před cílem a pořádně do toho šlápnu malé prudké výjezdy beru ve stoje a dojíždím toho druhého co nás předjel, beru ho a jen slyším jak to za mnou cvrliká, po chvíli se ohlédnu a jsou tam oba a brácha s nimi. Jedu co to dá s kopce nebrzdím mám stále dost síly, vyletím z lesa rovnou na prudkou vydlážděnou cestu praporky ze stran dělají slalom, s klidem projedu po něm je měření pak už jen prudká zatáčka na most a přes promenádu k finiš občerstvovačce to už není závodní :-) Brácha, Holanďan a Polák to byl teda krásný závodní finiš!!! Za námi čtyřmi už jen starší Polák na 26" to musí být legenda, klobouk dolů.   

...beru co se do kapes vejde, ještě odpočíváme a vyrážíme na chatu. Zítra poslední to už nějak doklepem, dnes to byla pecka jsem spokojený, mám pocit, že nemoc mě opouští a vrací se mi pohoda. Večer pivečko, pizza a hurá odpočívat, ale noc je snad ještě horší vrací se mi nepřetržitý kašel a bolest hlavy je zničující, bohužel sousedská párty pokračuje a trvá zas někam ke 3 ráno, nevyspaný se belhám k snídani snažím se do sebe něco dostat, dva čaje, ale necítím se dobře, kdyby nebyla poslední tak končím, brácha to má podobně.

4.etapa - 54km/2200m na startu už je lépe připraven do posledního boje a vyrážíme, máváme a brzy už jsme zas v terénu, dnes to bude očistec je to přes čtyři kopce, brácha to šetří od začátku mě se jede kupodivu dobře a tak vyjíždím i těžký výjezdy kde někteří už šlapou až na horu prvního kopce, tam čekám na bráchu 6 minut / 48 jezdců , jedeme dál.. druhý kopec už začíná být těžký jak výjezdy tak sjezdy, stavíme u všech studánek a chladíme co se dá, jíme housky i po cestě ne jenou na občerstvovačkách kterých je fakt málo, kde seženeme vodu? Po prvním kopci byla pak až po dvou!!! Jsme s toho dost na nervi sjíždíme druhý kopec a dochází nám, takže to zabalíme bez toho to nedáme, naštěstí je tam mezičas a pán má alespoň tu vytouženou vodu, lejeme jak do sebe tak na hlavu, pokračování jsou už muka, přehřátí se snažíme udržet v sedle, terén je náročnější a náročnější, žádný odpočinek, těžký sjezdy po kamenech a výjezdy jak by smet. Před druhou a poslední stanicí dáváme pauzu u potůčku, máčíme se a jíme, bráchovi se už nechce ani vstát, dojíždíme pod poslední kopec, doplňujeme vodu, ještě něco pojíst banán, rozinky, a nasáknout pomeranče. Brácha vypadá, že to vzdá, přesto pokračujeme po kilometru sípe, radím ať se vrátí, že ho odvezou dodávkou, ale pokračuje Čechovičové se nevzdávají. Naštěstí je to šotolina až nahoru, přesto nastoupat 550m na 7km v kuse není nic moc, jedeme krokem občas vrávorá brácha a občas zase já, už nemůžu sedět snažím se řadit vyšší a šlapat pomalu ve stoje, dřina, dřina, vedro, dřina, mrtvej, dřina... bráchu povzbuzuji že už je to jen kousek horizont je za zatáčkou, ale pořád nic je to strmější a pořád konec v nedohlednu, když jsme konečně dosáhly vrcholu, pustili nás do neprozkoumané oblasti, jako by jsi chtěl projet lesem rovnou dolů, skoro všechno jdeme pěšky 7-8km před cílem tady skončit nechci. Teď už určitě vystoupíme s tohohle marasu a pojedeme po cestě sice kamenité, ale to dáme, ale to bylo jen zbožné přání, hodí nás to na úzkou kamenitou cestu kde teče potůček, klouže to tak scházíme opatrně, zatáčka hurá, ale ne tady je k tomu ještě bláto a sráz, že když uklouzneš tak už nevylezeš... tak zase pěšky, konečně se to narovná a lesní cestičkou jedeme k cíli, to už se napojí a budem dobrý , ale ne chlapík nás posílá doprava z cesty rovnou do lesa, je to jak jsem psal výš, akorát tady je to už totálně rozjetý a totál bahnitý, po 10 uklouznutí a házení kola ze strany na stranu, padám na zadek pak dvakrát na ruku a už to dokloužu až k bráchovi, mám co dělat abych ho nesejmul a jsme dole, vystupujeme na vydlážděnou cestu kterou jsme přijeli i ve 3.etapě, pásky jsou strhaný takže jedeme rovně až projedeme cílem a zas přes most promenádou pro vodu a kousek žvance, v cíli se ještě zdravíme s polským borcem na 26", který nám dal asi půl hodiny.  

...nabereme co uneseme a popojedem k řece, chladíme a chladíme, uděláme finišerskou fotku a ještě chvilku posedíme, žaludky jsou na dranc vyrážíme koupit kolu, je strašný vedro a v tom vyčerpání to vůbec není příjemný, když vyrazíme na chatu, pálím to co mi nohy stačí už nesedím to ani nechci, poslední kopec beru ve stoje a hurá do sprchy... odpočíváme, večeříme, balíme po osmé vyrážíme domu, ještě ta zpropadená cesta.

Co napsat na závěr, ponaučení z předchozích let nejít na závod, když nemáš natrénováno bude tady platit na bráchu, já byl připraven celkem dobře, ale pro mě jasný další ponaučení! NECHOĎ NA ZÁVOD S VIRÓZOU !!!

Biku zdar a MTB Horoměřicům zvláště ...Detlef 30.6.2022