Orlík Tour kooperativy

20190601_kpz_orlik_trasaB_abs.pdf (247555)

KPŽ - Orlík Tour kooperativy 2019 Výzva letošního roku padla na Orlík. Těšil jsem se na rozmanitý terén a výhledy na Orlickou přehradu kam už desetiletí jezdím s kamarády na chatu. Před sezónou byli ambice obrovské, teplo začalo brzy a vše vypadalo, že budu v dobré formě, bohužel přes měsíc věčného marodění a nemarodění s vynecháním českého ráje, výletem na orlík a několik vyjížděk, forma rychle odpadla a s očekáváním 2000 najetých km, jsem před závodem měl 700 km (běžně jsem měl 800 km před Bezdězem).

V pátek jsem po dovolené protáhl nohy a v sobotu s bráchou vyrazili do startovního pole. Na závodech KPŽ je dobrý, že můžeme přijít na poslední chvilku a nečekat na startu hodinu. Po startu se nejelo žádné velké tempo jak bývá na rychlých závodech Authoru,  naopak několikrát se zastavilo úplně až člověk skoro vycvaknul.  Po několika minutách se pole konečně roztrhalo, a my se mohli posouvat dopředu (na startu jsme byli ve skupině 300-400) Jelo se mi kupodivu dobře, brácha si jel svoje tempo a já měl pocit že bych mohl být rychlejší, ale šetřil jsem síly, alespoň jsem si to myslel. Po několika kilometrech bylo jasné, že terén je náročný jak na sjezdy tak na výjezdy a převýšení 1400m na 57km bude opravdu fuška. Dostali jsme se do pasáže, která se jela na 2.kola, terén byl ještě přísnější a na sjezdech to bouchalo do celého těla, brácha byl opatrnější a občas dělal chyby, stále jsem měl pocit, že naše tempo nevydrží, především když jsme dojeli kluka, který tahal holku na dobrý výsledek. Řekli jsme si, že se jich udržíme, ale bráchovi pořád popojížděli hlavně na těžkých sjezdech, nicméně je vždy dokázal sjet bud na rovince nebo do kopce. Když přišlo druhé kolo a my se stále držely dvojice už to vypadalo slibně, jenže po chvíli mi znenadání "došlo" ochably mi svaly a zabrzdil jsem na tolik, že jsem je vyšlapával na co nejmenší převod. Brácha i z dvojicí mi odjeli, snědl jsem tyčinku a pomalu se rozjížděl, mezi tím mě předjelo cirka 10 závodníků. Za nedlouho jsem se cítil lépe a na sjezdech jsem to vůbec nešetřil, až na hranici pádu, začal jsem předjíždět závodníka za závodníkem až najednou cca 200m přede mnou jsem zahlédl zelený dres z oranžovou helmou, nebyl pochyb že sjíždím i je. Bohužel mi opět docházeli síly a tak jsem bráchu viděl vždy jen na horizontu. Na poslední občerstvovačce jsem strávil asi 4min, abych mohl závod vůbec dokončit. Opět se mi jelo lépe a pořád jsem někoho sjížděl a nechával za sebou, těžké sjezdy jsem si užíval na plný plyn a výjezdy protrpěl, začaly mi opět rychle docházet síly a nevěřil jsem, že cíl je pořád v nedohlednu, i když jsem posledních 5km značně zpomalil, přesto mě předjel jen jeden závodník a já na oplátku tři odpadlíky, hurááá už je tu cíl a utrpení nekončí, nemůžu pořádně chodil, ruce mi plandají a trvá dost dlouho než jsem schopen nasednout do auta a dořídit domů. Výsledky jsou nad očekáváním brácha 215. 3h a11min a já 234. 3h a17min. Takhle dobře jsme KPŽ ještě nezajeli, vykoupeno pocitem únavy, kterou jsem za svoji kariéru nezažil.

1.6.2019 Detlef