20230916_p50_abs (1).pdf (781773)
| Pořadí | Poř./Kat. | Start č. | Jméno | Ročník | Země | Mazičas Okoř | Cíl.čas |
| *57. | 8./MD | 21 | Brhel Bohumil | 1965 | CZE | 0:55:39.8 | 1:47:36.8 |
| 86. | 23./MC | 267 | ČechovičDavid | 1978 | CZE | 0:58:43.8 | 1:52:06.0 |
| 100. | 31./MC | 268 | ČechovičMartin | 1980 | CZE | 0:58:48.8 | 1:53:36.5 |
| 108. | 36./MC | 266 | Mach Radim | 1976 | CZE | 1:00:27.3 | 1:54:11.0 |
| *115. | 39./MC | 87 | Vaniš Marek | 1978 | CZE | 1:00:27.8 | 1:55:07.7 |
| 134. | 39./MB | 263 | Jan Beneš | 1987 | CZE | 1:01:26.0 | 1:56:40.5 |
| 135. | 57./MC | 262 | Kalina Michal | 1980 | CZE | 1:02:27.3 | 1:56:43.5 |
| 150. | 41./MB | 265 | Král Michal | 1986 | CZE | 1:00:23.5 | 1:58:26.2 |
časy změněny proti oficiálním o +5minut dle vyjadření Sportsoftu, který odložil startovní čas právě o 5minut.
Pražská 50 2023 aneb ať se práší za… Zelenou letkou
Na start 25. ročníku se nás postavilo 6 v zeleném. Já, Detlef, Michal Král, Martin, Honza Beneš a Strýček Fido. Na startu jsme včas, takže hned u pásky za první vlnou. Vtípky, dobrá nálada, utíká to rychle. Dvě minuty před startem jde páska dolu, nacpeme se za první vlnu a start.
Drobný zásek, kdy někdo přede mnou nezacvakl, ale dalo se to objet a výjez kolem Julisky na Matěje. Detlef s Michalem odjíždí. V půli kopce mě předjíždí Martin. Chvíli visím, ale vzdaluje se. Na Pučálku ve druhém kopci vidím dvojici Martin, Michal a říkám si, jestli to Michal z nadšení nepřepálil. Ty tři úvodní kopce (třetí k sanatoriu) dělají tento závod specifický, protože od sanatoria (5-6 km) už jede člověk jen na kyslíkový dluh:)
Ve sjezdu z Pučálky pod sanatorium předjíždím Máru Vaniše. Ten má evidentně nějaký problém. Na sanatorium se držím mlaďasů z Bike Ranch a dělám dobře, protože na rovince do Horo si za nimi udělám své PR. Ve vesnici zdravím příbuzné a známé v pořadatelských oblečcích, a dokonce přišla zafandit Jana. Málem jsem chvíli neviděl přes slzu v oku. Ty emoce ze závodu umí člověka pěkně rozhodit, to jsem si ověřil už několikrát.
Na Chotole zdravím fan zónu a dolu do Států. Ze Statenic po silnici nahoru vidím Michala ve skupině přede mnou, ale nedaří se mi to dojet. Chytám rychlejší kluky, hákuju, docvakávám si mezery, neflákám se. Přílepy, Noutonice, Michal pořád ve skupině přede mnou. Přiblížím se v Noutonicích za kostelem, ale trochu odjede. Přiblížím se pod stoupáním na Holi, ale na Holi je ve skupině a já ztrácím 150 metrů. Pole na Trněný újezd jedu v PR a v Trňáku jsem za Michalem. Zákolany a nájezd na Budeč. Tady nejedu krev, jedu s lidma kolem sebe. Michal trochu odjíždí, Dan Remek, který mě pozdravil ve sjezdu do Zákolan, odjíždí hodně. Nicméně na šotolině na Okoř jsem za Michalem. Má před sebou pár metrů mezeru. Majkle jedeme, tady nechceme jet sami. A Michal to naštěstí sjel. Před brodem chci jít dopředu. Ale nevejdu se a na brod najíždíme s Michalem vedle sebe. Na Okoř ve skupině. Za Okoří jde jeden kluk dopředu, chytám se ho a dupeme. Z Číčovic na Tucho pole chci uviset pár lidí, ať tam nejedu sám. Jenže to všechno předjedu a na poli do Tucho se větrám v čele skupiny. Aspoň že mě Michal v cíli politoval. Prý, já bych ti vystřídal, ale byl jsem vůbec rád, že tam jsem:)
Silnice Tucho – Státy. Pohlídám si kluka a jedu v háku. Pak někdo přiletí zezadu, zalovíme a máme ho. Jedu třetí, lavici v lese u Kopanského mlýna snad dám. Jenže 200 m metrů před nájezdem do lesa jde do čela Michal a přitáhne sebou další smetí, takže najednou jsem šestý sedmý. Tvl, takhle to nepůjde vyjet, tam určitě někdo vycvakne. Jsem připraven na vyskočení. Jeden tam skutečně zastavil, ale podařilo se mi ho objet a jsem nahoře. Slušný, příjemné překvapení. Příjemné překvapení ale rychle střídá křeč do pravého lýtka. Protahuju ho, co to dá, v hlavě si nic nepřipouštím a ve stoupání na Juliánu už o ní nevím. Posunu se před Michala a snažím se přiblížit k lidem přede mnou. Na Juliáně jsem pár metrů za někým a pár desítek metrů před námi je skupina. Kluk vypadá, že to bude chtít dotáhnout, tak ho silou vůle docvaknu a visím ze všech sil. Na Kopanině je máme a na Padesátník a do Nebu jedu poslední ve skupině asi 6 lidí. Ve sjezdu mi trochu ujedou, ale v Šárce je mám. Zlatnice, poslední kopec. Najíždím zvolna, tady už nic nevylepším. Nahoře hraje kapela. Bomba. Bubínky a samé rytmické nástroje. Pa-rá-da! Zdravím a oni reagují Posunu se ještě o dvě místa vpřed a sjezd do Dejvic. Na první ostré levé mě na brzdy předjede závodník. Visím za ním a připravuji se na spurt v cílové rovince. Poslední pravá, on dupe, já dupu. Mám pocit, že jsem ho nakonec dal, ale byl tam o 0,3 s přede mnou.
Vyndanej z dojezdu se zdravím s Detlefem a Martinem. Minutu po mně přijíždí Mára Vaniš, pak Honza Beneš s Fidem a nakonec Michal. Že by mu v závěru tak došlo? Ne ne. Na kořenové pěšině v Nebu se zaklínil řídítky s jiným týpkem a vyválel se. Naštěstí mohl pokračovat, ale s vědomím ztráty cenných vteřin a minut se jede blbě, o tom něco vím;) Navíc v posledních pár kilometrech to zamrzí obzvlášť.
Výsledky byly neuvěřitelný. Všichni pod dvě hodiny, dokonce pod 1:55. Detlef, Martin a já pod 1:50. Čas, který by mě v životě nenapadlo, že tu můžu někdy pokořit. Detlef 86.!, Martin 100., já 108., kluci 131. a 132., Michal kolem 150. Všichni do 150. místa. Ideální závodní podmínky na domácí trati jsme využili, jak se patří.
Tým MTB Horoměřice 7. z 35. Tohle byla fakt Zelená letka v pelotonu téměř 900 účastníků.