Road Classics Klínovec 2024

www.roadclassics.cz/vysledky/klinovec/2024?yearFilter-year-id=2024&raceFilter-races-id=RCKL2

Road Classics Klínovec 2024 aneb Vždy se něco uděje

RC je nová série silničních závodů. Jenže startovný je dost přestřelený, takže nás s Radimem Skálou zlákalo jen prostředí Krušných hor, kde jsem lyžařsky odkojen, a závod po uzavřených silnicích s očekávaným kvalitním povrchem.

Na startu jsme byli včas, což se vyplatilo, jelikož první 15 km sjezd se jel za zaváděcím vozem. A být někde na chvostu by znamenalo neustále brzdit, dojíždět, brzdit, dojíždět… Takhle jsme to měli pěkně plynulý jen s pár krátkými cuknutími. I tak ale byla tahle část pro mě nepříjemná. Téměř půl hodiny na brzdách, oči na šťopkách, kde se co děje, kde kdo lehne nebo mě rovnou sundá… nelíbilo se mi to.

Konečně Merklín a start. Rozjedu se a kolo jede do mírného stoupání fakt dobře. Když bych měl polevit, chytám se dalších závodníků a jedu, abych se udržel s lidmi kolem sebe. Nebudu chodit dlouho kolem horké kaše. S prakticky těmi samými lidmi jsem obkroužil celý závod. Chvílemi to bylo na morál. Už jsem myslel, že odpadám, ale zase jsem tam nějak dostal. Má smysl tu díru zalepit hned, když se člověk trochu cítí, protože v tom balíku si pak jde odpočinout, i když díky větru a úsekům po špatném povrchu to úplně dokonalá schovávačka nebyla.

Na první občerstvovačce beru vodu, ale jak jsem rozdýchaný, tak se málem utopím. Na druhé beru jonťák v cyklolahvi a půlku banánu. Vše za jízdy. Jedu pomalu a blížím se ke stolku s kelímky s pitím. Někdo jonťák?, nabízí obsluha. Já si dám, řekne kluk, co přijíždí zleva a kus přede mnou zastaví u stolku. Já mám plné ruce a rozhodně nejsou na brzdách. Takže pořád pomalu jedu… až se zastavím o ten stolek. Ten sice nespadl, ale naklonil se a všechny kelímky šly na zem. Ještě že mám jasně rozpoznatelný dres, a tedy všichni vědí:) Omlouvám se, obsluha je úplně v pohodě, takže dokousnu banán, zapiju z láhve a jedu dál. Podařilo se mi sjet lidi, kterým jsem na občerstvovačku odjel, ale při mém karambolu mě předjeli.

Jedu skoro pořád hranu, a když vidím ceduli 50 km, trochu mě to děsí. Čekal jsem, že už jsme dál, asi budu muset zvolnit. Jenže se pořád nějak držím, a když chytím odlep, někdo mě zase dotáhne nebo se kousnu a dorazím to sám. Šindelová – Krásná Lípa, stojka jako prase. Tak tady si vystoupím a jako první poslušně zvolňuju. Jenže… oni zvolnili všichni a najednou nejsem ani poslední a nahoře jsme trochu v jiném složení, ale zase tak nějak pospolu s již známými dresy. Rolava, Jelení a sjezd na Hamry po nepěkném povrchu.

Nejdřív si to nechám odjet, a když to pak ve trojici sjíždíme, přichází nepříjemný moment. V plné rychlosti, pravá zatáčka, trochu mě to vynese na okraj, kde je více rozbitý povrch, kolo poskakuje a najednou se mi rozvlní přední kolo. První myšlenka – povolený kolo. Osa je ale na svém místě. Ráfek ránu nedostal a ohnutý není, kotouč je taky rovný. Opatrně brzdím, aby mi něco nevypadlo a já nešel v té rychlosti na hubu. Kolo a řídítka se uklidnily až téměř při zastavení. Rychlá kontrola, vše se zdá ok, tak pokračuju, ale už s respektem. Sakra, co to bylo…?

Před sebou vidím ještě tu dvojici, ale sám je nesjedu. Jedu sám a jsem rád, protože asfalt je samá záplata, sem tam díra. Dojede mě druhá skupinka, opět známé dresy, sjedeme do Hamrů a stoupání na Blatnou. Z Blatný už to znám, to už je kousek. Ve stoupání se roztaháme, ale nahoře jsme tradičně zase nějak pospolu. Blatná a nechutný výjezd k Vlčí jámě. Pořád rovně a kopec navíc utahuje. Tady už tedy nohy moc nechtějí. Klasicky někdo odjíždí, někoho sjedu, někdo se dotáhne. Horizont a houpání na Boží Dar. Musím jet s někým, jinak to pojedu hrozně pomalu. Vytvoříme čtveřici a pomalu dotahujeme skupinu asi osmi před námi. Kluk to tahá dlouho, ale už jde střídat. Já jsem rád, že v tom vláčku visím, takže udělám místo, aby se mohl zařadit přede mě, a takhle dojedeme do Božího Daru. Jedeme čtyři, střídají tři a skupinu před námi nedojedeme. Poslední výjezd na Klínovec není přísný, ale po více jak 100 km už se tomu nechce. Na posledním km ještě předjedu svým už netempem jednoho kluka z té čtveřice, ale ten se kousne a vrátí mi to. Jednak nemám sílu závodit a jednak by to asi nebylo úplně fér vzhledem k průběhu v posledních deseti km. Za mnou je díra, už to nemusím šponovat.

Na Klínovci jsem v čase 3:53 na 114. místě. Pod 4 hodiny, průměr 27,5 s tím, že prvních 15 km se jelo „pomalu“. Spokojenost. Celé jsem to obkroužil na pozici kolem stého místa, což je fajn.

Na Radima Skálu jsem čekal nezvykle delší dobu. Dorazil 22 minut po mně. Když se dal do kupy, protože si na pásku ještě zaspurtoval o umístění, udělali jsme nějaké fotky, tak jsme se přesunuli do zázemí na Božím Daru na jídlo, probrat závod se známými, počkat na tombolu s tradičním vyústěním a odjezd na barák na Mariánskou.

Pro někoho úsměvnou historku, pro samotného účastníka trochu deprimující, má Radim Skála z Nových Hamrů. Při průjezdu kolem jednoho baráku zachytil za plotem kus telefonního rozhovoru: Cože, ty už jsi v cíli, už to máš za sebou? No, tady pořád někdo jezdí. To potěší, když má člověk ještě skoro hodinu před sebou;)

Večer pivko ještě s jedním známým RS, v neděli si vyjet na Fichtelberg, vynikající oběd na ubytku od paní Ševčíkové a tradá domů.

Závod – klasický. Čekal jsem lepší silnice. Většinou byl povrch fajn, ale těch úseků s mizerným povrchem bylo víc, než jsem si maloval.

Za to startovné organizátor nenabízí vůbec nic navíc, než co známe z jiných závodů, a například jeden výdejní stánek na kafe, na kterém si v propagaci hodně zakládají, je velmi tristní. Že bych se zúčastnil nějakého dalšího jejich monumentu je velmi málo pravděpodobné. Ostatně to ani nebylo v plánu.

Generali Investments analýza výsledků – Radim Mach (sportid.online)