Škoda auto Sázava

výsledky sazava2021.xls (62976)

Hlava chtěla, tělo ne

Jak se ocitnout na závodě ŠKODA AUTO SÁZAVA aniž by to člověk plánoval? Kolega z tréninku Michal Kalina už měl plné zuby tréninků a tak se rozhodl přípravu na Malevil a Drásala ozvláštnit závodem. Vybral si techniku ze seriálu Prima cup.

Tři dny před závodem jsme měli jeden z mnoha tréninků který doplnil Dave s novým pohonem 1x12 na který čekal přes tři týdny a tak krátce po dokončení jízdy se zdálo že dostal chuť do závodění a sám aktivně se nebránil myšlence se po delší době postavit na start. Neváhal jsem a ještě ten večer přesunul plánované aktivity na neděli  a přihlásil se na sobotní závod.

Co řekneš jeden den, druhý neplatí… aneb na startu opět jen ve dvou s Michalem Kalinou. Vyhnul jsem se testování na covid jakýmsi papírem z práce že jsem co každé dvě minuty testován a nikdy ani náznak zakašlání a tak mi bylo přiděleno startovní číslo. Hurá na start a do pedálů. První letošní závod a tak není divu že jsem zapomněl že jedu z plného tréninku a tak na pátém kilometru mám nohy jak kámen a jsem nucen své těžce vydobyté pozice opustit. Klasicky přepálenej start  a dalších 80km přede mnou. To že se mi chce blejt z minulé noci kdy se kamarádovi narodil mrňous a muselo se zapít přehlížím a jedu dál. Na Michala křiknu že jsem poblitej ať jede dál sám že si beru voraz… nechápe a když vidí že jedu hovno a říkám mu to samé podruhé přidá a zmizí.

Po pár km se nohy vrací do režimu race a zkouším viset jednoho z jezdců, co sjezd tak mi trochu odjede ale v kopci už mu zas visím na zadním plášti. Abych ho neotrávil tak mu na rovince jedu tempo a dojíždíme jezdce před sebou. Takhle se to chvíli vlní až vidím Michala v jednom kopci a říkám si že to nakonec nebude takové fiasko. Kopce totální podlaha a v jednom už se zdálo že jsem svého kolegu docvaknul. V Ostré zatáčce asi na 23km na mne houkne ať jedu. Přemotivován a hned asi po 100 metrech kde na mne volal na srázu padám přes kořen a ve snaze hned naskočit na kolo se mi nepodaří udržet balanc a zadní kolo mne stáhne do rokle. Asi to vidět tak by to bylo úsměvné, každopádně asi po 15 metrech jsem se i s kolech zachytil o strom a přežil. Podle stravy mi přes 10minut trvalo než jsem sebe i svůj závodní stroj dopravil na onen kritický bod tratě závodu. Někteří jezdci když mne viděli tak řvali jen ty volééé, seš v pořádku?

Sednu na kolo a počítám škody, všechno skřípe, nebrzdí a neřadí… tím všechno skřípe myslím i zuby páč každé šlápnutí bolí někde jinde. Na 30km by měla být občerstvovačka tak snad to tam donesu. Nejsem schopem nikoho uviset, ale pocitově to je každy km lepší a lepší. Na stanici se mne ptají jestli budu pokračovat, říkám jistě že zrychlím a vejdu se do limitu. Myslím že závodníky za mnou už nepouštějí, přeci jen Prima cup spadá do českého poháru a pravidla a limity jsou neúprosné. Několikrát na trati potkávám komisaře na motokroskách kteří hlídají každou minutu. Chytám rytmus a v rámci možností jedu abych dojel v limitu. Posledních 10km přitlačím a po technických pasážích vlítnu do řeky Sázava. Čtyřiceti metrový brod jsem opravdu nikdy nejel a nebýt vstupní rychlosti okolo 25km/hod asi bych se vykoupal, posledních 10 metrů s půlkou kola ve vodě a šutrech to bylo prsa prsa. Sklidil jsem i potlesk na to že jedu skoro poslední to není zlý. Následujou hned další dva menší brody v řece a už mne to táhne do cíle… docela zajímavě namotaný a kdo nezkusí je cyklisticky nepolíben. V cíli to je v suchým triku (ostatní totálně promáčený) ještě půhodinku před limitem.

Martin