Tour de Zeleňák

ResultListsOverallResults.pdf (772629)

Tour de Zeleňák 2021 aneb sprint na 54 km (rychlý závod, rychlý report;)

Výsledková listina – Tour de Zeleňák (zelenak.cz)

Na Zeleňáka první zářijovou sobotu jsme se vydali ve třech. Nakonec to dopadlo tak, že jsme jeli třemi auty – Míra se svojí paní a s pesanem, Radim Skála s Klárou a já. U prezentace jsem se krátce pozdravil s Mírou, vyzvedl číslo i pro druhého Radima a šel se převlíknou na parkoviště. Když jsme vyrazili na rozjetí, volal Míra, kde jsme, že on už se vrací na start. Hlásím, že mu jedeme naproti, ale Klára šlápla do pedálů, aby vyrazila na svoji soukr vyjížďku na nejsevernější bod Čech a rupnul řetěz. Tak jsme ještě chvíli sháněli servis a z rozjetí se stala jen taková formalitka jejíž největší plus bylo, že jsme se vyčůrali:)

V koridoru stojíme dost vzadu a čas si zkracujeme povídáním se známým Radima S. z Vinohradských šlapek. V 9:50 start speciálů a Classico, za 5 minut Obr Zeleňák a za dalších 5 minut my. Kličkuju za Radimem a uvidím, jestli ho uvisím. Pořád se pohybuje jen pár metrů přede mnou, tak se hecnu, dojedu ho a krátkou chvilku mu i tahám. Dost jsme se posunuli a přišlo první větší stoupání, kde mi pomalu, ale jistě odjíždí. Já už si hledám “svojí” skupinku, a když to jde, vezu se za někým. Jenže kolo jede, a tak se nezřídka ocitám v čele vláčku. V jednu chvíli se zkouším i utrhnout a dojet skupinu před námi, což se mi oproti všem dosavadním závodům daří, ale… přitáhnu celou svojí skupinu s sebou:) Jede se skvěle, lidi podél trati povzbuzují, moc hezký závod.

Podobná situase se odehrává kolem poloviny trati v Dolní Poustevně. Dostávám se do čela skupiny a statečně tahám. Ostrá levá a první ze dvou krátkých prudkých stoupání. Podřazuji, zvvolňuji a najednou jde celá skupina přede mě. Jenže to není skupina 10-12 jezdců, ale je jich kolem 50. No potěš koště. Tak teď jsem zvědavej, jestli mě budou předjíždět další a já “končím” nebo budu sbírat “odpad” z toho, co mě právě přežehlilo, jako bych se závodu ani neúčastnil. Naštěstí b) je správně. Postupně dojíždím jednotlivce a dvojičky a najednou přede mnou “pěkný modrý repre dres, který potkávám už v Mikulášovicích dnes”. Prohodíme pár slov a Míra mě vysílá kupředu. Mikulášovice netrápí mé plíce jako předloni. Najednou jsem byl nahoře a sjíždím na Brtnici. Ostatně z celé trasy mám letos jiné dojmy než z předloňska. Letos je to zkrátka sprint na 54 km a kromě Pousteven a Brtničáku to jede. Brtničák jedu ve stejném čase jako předloni, ale nahoře mám sílu přidat a posledních 7-8 km do cíle mám sílu jet podlahu. Chvilku tahám klukům z dlouhý trasy, nenechám se už předjet nikým ze své a na posledních pár stovek metrů se chytám kluka nezávodníka, který se nabídl, že udělá mašinu. Uvisel jsem ho sám, takže do cíle už nemusím jet krev a pouze párkrát zkontroluji, že ti za mnou už mě nedojedou. V cílové rovince stejně ale zaberu, protože špalír fandících lidí nedovolí nic vypustit.

54 km jsem proletěl za 1:36:57; 3,5 minuty za Radimem Skálou. Když jsem viděl počet registrovaných přes 400, říkal jsem si, že skončit do 200 by bylo hezký. Nakonec to bylo 196. místo z 504 startujících. Dostat se v silničním závodě do první poloviny a navíc do prvních 40% nelze kvalifikovat jinak než jako úspěch:)

Míra v kategorii Classico dojel v čase 1:53. Vůbec nechci domýšlet, jaký čas by měl na mém kole nebo já na jeho. Na stejných kolech bych měl hodně práce s ním držet tempo, pokud by se mi to vůbec povedlo.

Po závodě klasika ve zrychleném tempu – těstoviny, pivo, probrat dojmy s Radimem Skálou a Mírou, jedna kávička a úprk na taneční;)