Železný dědek

VysMS železný dědek 2019 mistři 40-49.pdf (130010)

VysRE železný dědek 2019 retro 16km.pdf (110741)

Železný dědek 2019 aneb Nadělil jsem si dárek

Míra přišel s nápadem – Jedu Železnýho dědka, pojeď taky. O závodu jsem měl povědomí, v srpnu se nic zásadního neplánovalo, takže neděle 25.8. na můj svátek – ideální.

R: Míro, tak jsem se přihlásil.

M: Dobrý a jedeš ty 4 kola jo?

R: No jasně, tu svojí kategorii – Mistři – 4 kola. Ty jedeš ty Dědky nebo už Železný dědky, viď? Taky na 4.

M: Ne, já jedu Retro na jedno kolo…

Ty kráso, aha… tak snad na mě nebude muset po závodech dlouho čekat.

Budíček v 6, v 7,15 odjezd. Registrace, převlíkačka, Toika, projížďka a na start. Registroval jsem se na 4 okruhy po 27 km. Jenže kvůli opravám silnic se okruh zkrátil na 13,3 km a jelo se jich 8, Míra tedy 2. Krátce jsem emailoval s Radimem Skálou: No, jak to znám, mám obavy, že tam nebude dobrý povrch a ten kopec 8x… máš se na co těšit. No, pěkné vyhlídky mám:)

V 10 start, první kilometry jsou zaváděcí, ale jedu pilu, abych ještě chvíli viděl čelo pelotonu. Kdy a kde byl odtrouben ostrý start nevím (asi v Petroupimi), u toho jsem už nebyl:) Jasně kvalitou povrchu nejhorší byl úsek Okrouhlice - Petroupim - asfaltem zalitá polňačka. Ještě den předem tam asfaltovali díry 10-15 cm hluboké. Tam to pěkně házelo a kopalo, ale po dvou kolech si člověk našel stopu - uprostřed a mírně vlevo;) a šlo to. Jinak kanály a výmoly byly skvěle označený, takže jsem sebral jen jednu díru na začátku šestého kola, kdy mě podruhé předjíždělo čelo a já čuměl po nich a po jejich kolech místo na silnici.

Petroupim – Kácova Lhota poprvé. Brzy se proklikám na nejlehčí převod, ale jde to. Druhé kolo obkroužím sám. V dohledu mám skupinu 5-6 lidí ale ne a ne je docvaknout. Celý kolo. Škoda. Kdybych je sjel, mohl jsem ve skupině pošetřit nějaké síly. I podruhé se stoupalo slušně. Naprosto parádní atmosféra kolem trati. Ve vesnicích se povzbuzovalo, troubilo, bubny, kapela, sem tam někdo podél trati… úžasný. Při každém průjezdu Teplýšovicemi velký aplaus, kromě tedy dojezdu do cíle:) viz níže. Třetí kolo sám a stoupání už bylo znát. Na konci kola jsme utvořili dvojici s Petrem Bednářem, a ještě jsme sjeli jednoho týpka, takže jsme jeli tři. Ve stoupání mi odjeli na nějakých 100-150 metrů, ale na vrcholu už jsem byl zase s nimi. Naopak v pátém stoupání odpadl ten třetí, takže šesté kolo zase ve dvou. Uf, už jen dvakrát. Ale Petr měl o něco více sil a už nečekal. Sedmé kolo byl asi největší očistec. Sám, už abych to měl za sebou, a ještě dvakrát ten krpál. Ono se to stoupání nezdá zase tak krutý, když ho člověk jeden jednou… nebo dvakrát. Ale to neustálé opakování pořád dokola je zabijácký. Sedmé kolo už jedu na dojetí/přežití a po vystoupání vidím Petra cca 3 minuty před sebou. Projíždím prostorem startu a cíle a Míra mě vítá. Ještě jedno kolo, hlásím. Cože, fakt jo…? No jo fakt. Osmé kolo úplně sám. Podél trati už nikde nikdo kromě pořadatelů a starců v Petroupimi pod kopcem, kteří vytrvale při každém průjezdu nabízeli pivo a rum:) Naposledy nahoru, ozývá se sval nebo šlacha – vnitřní pravé koleno. Občas jdu do stojky, abych ulevil zádům a kolenu, ale posouvám se vpřed, a to dokonce o cca půl minuty rychleji než v sedmém kole. Jsem nahoře. Do cíle se dohoupu v hodně vlažném tempu 5 minut za Petrem Bednářem, bez trumpet a bez fanfár, ale akorát včas, právě začíná vyhlašování a Míra vyhrál kategorii Retro. Gratulace, pane!

Ve 34. ročníku závodu byla jasně nejtěžší trať. Rekord závodu je kolem 2:38. Nyní měl vítěz čas 2:54 a druhý a třetí na bedně jeli přes 3 hodiny. Nakonec mých 4:25 není tak hrozný, jak mi připadalo na první pohled. Prostě to odpovídá. Za mě by bylo ideálních šest kol, to sedmé a osmé už bylo navíc a úplně pokazily čas a chvíli i dojem. První dvě kola za hodinu, po šestém kole ještě průměr skoro 25 km/h, ale poslední dvě kola za 1:20 výsledná čísla dost ovlivnila. Příště buď kategorie Open na 4 kola nebo opráším Favorita a pojedu s Mírou;)

Radim 8/2019