Železný Dědek 2022

www.sportt.cz/datatables/Zelezny-Dedek-2022

Železný dědek 2022 aneb kategorie pro mě;)

Železnýho dědka jsem jel poprvé 2019 v Teplýšovicích a pěkně jsem si ho protrpěl. Hlavně tedy poslední dvě kola z osmi (jedno kolo 12 km) se stoupáním z Petroupimi. Závěr byl jasný: Příště jedu buď veterány na Favoritu nebo kategorii Open. Ta je pro všechny, kdo se nechce mořit na okruhové trase v délce závodu přes 100 km.

Letos okruh 22 km, takže hlavní závod na 5 kol, kategorie Open na 2 kola. Startuje se v Maršovicích 4 minuty po startu hlavního závodu a 2 minuty po startu žen a hned do kopečka. Jede se hodně volně. Co to je? Tak se trochu rozjedu, ale opravdu jen tak, abych jel pohodové svižné tempo a… jsem první. Jsem první na horizontu nad Maršovicemi a první 3 km jedu čelo. Sem tam prostřídá jeden kluk z Pyšel, jinak se to veze za námi. Snad mě to nezačne za chvíli všechno předjíždět.

Před závodem si prolítnu info o nebezpečných místech na trati. Pár úseků s rozbitým asfaltem, a jé, chudák kolo. Po závodě jsem se tomu musel smát. Organizátoři nevědí, na čem se jezdí v okolí Buštěhradu, Číčovic, Cvrčovic, ale třeba i Odoleny Vody. Nicméně lidé z končin, kde se opravují silnice, které jsou v lepším stavu než ty u nás, ty nerovnosti skutečně mohou chápat jako „rozbitý asfalt“. Šťastní to silničáři;)

Strnadice, dva malý brdky a Pyšelák nastupuje, za ním ještě někdo a ještě třetí. Pak už byl zase klid. Nevím, co mě čeká, tak neblbnu, nástup nechytám a náskok nesjíždím. Třeba z nich někdo odpadne. Škoda, kdybych trasu znal, určitě bych to zkusil. Netvrdím, že bych s nimi vydržel jet, ale zkusil bych to. Jedu zase čelo skupiny a jakž takž střídá další Pyšelák, ale většinou jsem v čele. Za chvíli vidím, jak ti tři sjíždí balík ženských a chlapů z konce balíku dlouhé trasy. Ajaj, to bude těžký. A bylo, balík nám odjel. S Pyšelákem sjíždíme menší skupinku, ale ti tři od nás tam nejsou. Chci se svézt, ale tempo je vlažné a tahá to holka. Jdu ji vystřídat do čela a skupinu dotáhnu do Maršovic. Z Maršovic se ještě držíme pospolu, ale za Strnadicema jsme už jen dva s Láďou Pokorným, ročník 1976, ze Kbel, s kterým obkroužím druhé kolo. Ač má snahu střídat, tak se pořád cpu dopředu. Dvakrát si za ním odpočinu ve sjezdu. Chvíli pomůžeme chlapíkovi z dlouhý trasy, ale nad Maršovice už jedem zase ve dvou. Na horizontu mě plácne do zad: Když sis to odtahal, tak si pro to dojeď. Né, pojeď, uděláme jim divadlo. Jenže cíl je za esíčkem, takže moc hovadin dělat nejde. Dojel jsem si pro čtvrté místo v kategorii asi 3,5 minuty za tou první trojicí. Což je dost a je otázka, jestli bych s klukama vydržel jet. Na druhou stranu, jestli se jim dařilo sjíždět skupiny, odpočinout si a vyrazit dál, tak by to třeba šlo, kdo ví. Další za námi byli s odstupem téměř 4,5 minuty, což je na jedno necelé kolo opravdu hodně.

Lepší taktická příprava a mohla být bedna v kategorii bez těch lepších a nejlepších mezi amatéry, ale mezi ty ani já nepatřím, takže je to úplně v pořádku. A mezi hobíkama už zkrátka nejsme žádný wořezávátka;)

Celkem dobrý start podzimní závodní části sezóny:)