Železný dědek 2023

Sportovní servis (sportt.cz)

Železný dědek 2023 aneb rozjetí před podzimem

To bylo poprvé, co jsem se na závod rozmýšlel do poslední chvíle. Jediná motivace byla, něco si odjet před druhou částí sezóny, ať mě to pak nepřekvapí, jinak se mi vůbec, ani trochu, nechtělo;) Okruh v Teplýšovicích znám z roku 2019 a není to hezký:) Zásadní kopec na 13 km okruhu, který vlastně dělá závod, Petroupim – Kácová Lhota, je dlouhý 2,5 km s převýšením téměř 150 m, a pak to ještě další kilometr trochu stoupá;) V roce 2019 jsem jel 8 okruhů a v cíli mi bylo jasný, že nikdy více:) Takže letos kategorie Open a 4 okruhy bohatě stačí. Pak je ještě na trase sjezd po hodně rozbité silničce mezi poli, takže kolo dostává skutečně co proto.

Před startem se hlásí, že startují všichni najednou, a nikoliv podle kategorií, jak bylo v propozicích. Dobrý je, že to je kvůli zavádění, kdy se právě ten sjezd jede poprvé „pomaleji“ za autem. Blbý je, že nevíš, kdo jede tvoji kategorii, koho si máš hlídat, s kým máš jet.

Každopádně po ostrém startu v Petroupimi se kousek posunu vpřed, všímám si lidí kolem sebe a v podstatě v takové čtveřici obkroužíme všechna čtyři kola. Nejprve tedy jedu dvojici s klukem v dresu INEOS, který má podporu v půlce kopce na Lhotu, kde mění lahve a má své soukromé občerstvení. Je jasný, že jede 8 kol. Asi nebude rád, až mu po 4 kolech odstoupím. Ale za mě jede pěkně, protože kdybych já jel 8 kol, myslím, že bych s ním krok nedržel.

Ve druhém kole se k nám přidá další chlapík v černém s pěkným červeným Trekem, pak nějaký mlaďas, který nám ve třetím kole pěkně plynule v kopci odjížděl, až nám zmizel;) a ve třetím kole ještě jeden závodník. Jenže nikdo nic neví. Jakou kdo jede kategorii, jak si v té kategorii stojíme. Takže před vrchařskou prémií vždycky někdo nastoupí, kromě mě tedy;), a pak se zase po nějaké době sjedeme.

Ve čtvrtém sjezdu jsem vymetl díru a rána. Koukám a přední kolo drží. Žádný defekt, žádný prdlý ráfek. Tak snad to jen odletěl kamínek a sešlo se to s průjezdem ďoury. Jednotlivá kola závodu jedu pěkně pravidelně v časech 26 minut, 27, 28 a 29. I čtvrté kolo bylo rychlejší než mé první v roce 2019, ale jen o pár vteřin;) Pocitově samozřejmě paráda, když vím, že tu vraždu jedu jen 4x. Nevím, jestli bych to letos nevzdal, kdybych jel 8 kol.

Před cílem se ohlížím a myslím, že náskok mám dobrý. Sice nevím ty kategorie, ale jestli je za mnou někdo ze stejné, tak je škoda nechat se předjet v posledních metrech. Ohlídnu se podruhé a přibližuje se to, ale mezera velká. Nicméně přes Teplýšovice dupu, esíčko a rozjíždím to jen v sedě. A… pár metrů do cíle a vedle mě sprinter. Na reakci už nebyl čas a o pověstnou galusku tam byl přede mnou. Nu což, číslo 13 vypadá líp než 12:) a fantastičtí diváci měli aspoň trochu povyražení;)

50 km s převýšením kolem 1000 m a průměrem atakujícím 29 km/h… tak 30 to není, ale špatný taky ne, já jsem spokojen;) Odškrtl jsem si první poprázdninový závod, v cíli si dal guláš a pokecal s Radimem Skálou, který se přijel podívat, neboť se na závod necítil úplně fit, počkali jsme na dojezd hlavního závodu a za horka, které naštěstí přišlo až později – dojezd po 13. hodině už musel být pekelný – jsme se rozjeli domů.

Jsem rád, že jsem to absolvoval, ale pokud tu cyklostezku v poli nedají do kupy, tak konkrétně tenhle okruh už nikdy.